IVO ŠTOLPA
O běhání, malování, knihách a tak
 | Transplantace (10.9.2026 aktualizováno 7.10.2026) Toto je článek, kde popisuji průběh transplantace kostní dřeně. Přípravná fáze začíná intenzivní chemoterapií. Tento článek budu postupně aktualizovat. 17.9.2026 proběhla transplantace kostní dřeně. Teď nastává čekání na její restart. Zdá se, že 1.10.2026 se kostní dřeně probudila a hodnoty začaly růst. 7.10.2026 Prouštění do ambulantní péče. |
| | Třetí cyklus AML (17.7.2026) Tak mám za sebou první tři dny biologické léčby v rámci třetího cyklu léčby akutní leukémie. Ještě pondělí a úterý a jedu domů. Dobrá zpráva je, že už mám dárce (dokonce ještě dva v záloze). Termín transplantace kostní dřeně je po odsouhlasení s registrem stanoven na 17.9. Co to znamená? Do té doby spousta kontrol a vyšetření. Nástup na hospitalizaci 10.9. Od 11.9. až do transplantace nastoupí brutální chemoterapie, jejímž účelem je vymlátit bílý krvinky a obranyschopnost úplně do nuly. |
| | První dva cykly AML (27.6.2026) Chvilku jsem tady nebyl. V Brně jsem v IHOK už absolvoval první dva cykly léčby AML. Ten první cyklus nebyl moc příjemný. Sternální punkce, každý den dvě injekce vidázy a Venclyxto. To je takový prášek, který ničí špatné buňky, které se již dostaly do oběhu. Jeho účinky jsou opravdu silné. První den jsem z nich zvracel, tak mi dali od něj pauzu a pak začali znovu. To už proběhlo dobře. |
| | Zase mám po běhání (22.4.2026) Po podzimní plicní embolii jsem se pomalu dostával znovu do kondice. Zdaleka jsem nebyl ve stejné formě jako před rokem. Ukázalo se to asi docela jasně na testu běhu na 2 míle (3,2km). Mé tempo bylo téměř o 1,5 minuty horší než v dubnu minulého roku, při tom dokončení si vyžádalo větší úsilí i vyšší tepovou frekvenci. Nicméně, měl jsem radost, že jsem se během několika zimních měsíců prokousal pomocí indiánského běhu zpět k souvislému běhu, mohl jsem zařazovat tempové a intervalové běhy a také udělat nějaké ty srovnávací testy. Doufal jsem, že se do podzimu přiblížím své kondici před plicní embolií. Člověk nemá moc plánovat. |
 | TAO a Artemis 2 (13.4.2026) O TrainAsONE (TAO) jsem psal už dvakrát a mé psaní nevyšlo pro TAO moc příznivě. Před rokem jsem zkoušel TAO s jejich modelem Artemis 1. Vše, co jsem napsal se týkalo právě Artemis 1. V prosinci 2025 TrainAsONE zpřístupnila pro širokou veřejnost novou Artemis 2, která je založena na umělé inteligenci. |
 | První tři měsíce 2026 - Už to začíná vypadat jako běh (3.4.2026) Plicní embolie je potvora, velká potvora. Dost lidí to nedá. Jsem rád, že patřím do té šťastnější skupiny. Celé tři měsíce jsem se pomocí indiánského běhu a následně pomalých běhů s tepovou frekvencí do 120, pak 124, 126, 128 až po 136, znovu rozbíhal. Byla to dlouhá cesta, vyžadující čas a trpělivost. |
 | Statistiky do konce roku 2025 (26.2.2026) Po restartu a znovuzrození na podzim minulého roku už nedávají smysl rychlostní rekordy, protože ty minulé patří jinému já, které se možná už nikdy nevrátí a ty nové (snad dočasně) nemá cenu zveřejňovat a už vůbec ne označovat je za rekordy. Nicméně, součty za deset let běhání smysl dávají. |
 | Moje zóny po restartu (20.2.2026) Po restartu celého systému (tím myslím tu plicní embolii a zmrtvýchvstání) je asi dobré přehodnotit jednotlivé zóny. Můj základní princip při sestavování byl: Zóna 1 75% prahu, Zóna 2 85% prahu, Zóna 3 95% prahu, Zóna 4 105% prahu, Zóna 5 více jak 105% prahu. |
 | Pomalu od nuly (14.2.2026) Že první běh po té katastrofě (viz předchozí článek) bude něco úplně jiného, než na co jsem zvyklý, bylo jasné. Rozhodl jsem se to pojmout jako jakýsi tepový fartlek v první tepové zóně, tedy hluboko pod aerobním prahem. Plán byl takový, že opatrně vyběhnu a budu se snažit držet tep co nejdéle co nejníže. Stanovil jsem si jako hranici tep 120. Hodně ambiciózní, když si uvědomím, že vyjít po chodníku do mírného kopečku u nás na sídlišti mi vyhnalo tep ještě před pár dny nad 140. |
 | Nemoc nechodí po horách (13.2.2026) Jak se říká, nemoc nechodí po horách, ale po lidech. Už v pátek 19.9.2025 v práci se mi zdálo, že jdu do schodů nějak těžce. Něco na mě leze, říkal jsem si. V sobotu to nebylo ani lepší, ale ani horší. Měl jsem sobotní dlouhý běh ve svém tříběhovém týdnu. Pro každý případ jsem se rozhodl ho zkrátit a snížit intenzitu na úroveň regeneračního běhu. |
 | Plán na sezónu 2026 (12.2.2026) Jak jsem již naznačil v minulém článku, v létě 2025 jsem se rozhodl si celou sezónu 2026 naplánovat. Od půlky listopadu se už většinou nějaké rychlostní výkony venku dělat nedají a tak jsem se rozhodl, že sezónu 2026 zahájím v pondělí 17. listopadu 2025. Základem je to, že já běhám obden. Jeden týden čtyři běhy, druhý týden tři běhy. Když se to takto uměle rozdělí na týdny, pak to vypadá, že jeden týden je náročnější a druhý méně. To je ale hloupost, protože pořád dokola jde o jeden běh následovaný jedním dnem volna. |
 | TrainAsONE podruhé (11.2.2026) Tak jsem to s Train as ONE (TAO) vydržel jen pět týdnů. Když se na to dívám zpětně, tak nechápu proč tak dlouho. Asi jsem tomu chtěl dát šanci. Když jsem před časem psal, že mi Garmin denní doporučení nakládají málo, tak TAO mi nakládalo ještě míň. |
 | Vtip k Velikonocům sice nemám (22.4.2025) Od roku 2006, kdy jsem tento vtip nakreslil, se toho zase tolik nezměnilo. Snad jen tu Ameriku sužuje navíc ještě pták Zlatohřívák. |
 | Volné běhání a rok 2025 (20.4.2025) Jakmile jsem skončil takové to zimní běhání, tak jsem si řekl, že do toho trochu šlápnu s Gregem McMillanem. Ten mi nasadil podle srovnávací běhu taková tempa, že jsem se málem zavařil. Cekal jsem šest běhů, jestli se neuklidní. Neuklidnil a tak jsem ho vypnul a od konce ledna jsem zase běhal podle sebe. |
 | Rok 2024 v kostce (12.4.2025) Plány jsou od toho, aby se neplnily. Půl života (dnes už tu menší) jsem prožil v minulém režimu, takže to znám osobně. V polovině května 2024 jsem vyměnil stařičké Garmin Vivoactive 3 za Garmin Fenix 7X Solar. Své plány pro rok 2024 jsem popsal v článku Plán pro rok 2024. Ach božínku! Někdy v době, kdy jsem dopsal ten článek mě kouslo klíště a v červenci se začala projevovat borelioza. Vyfasoval jsem antibiotika. Má praktická lékařka mě viděla po sedmnácti letech. Vlastně to nebyla ta samá, protože ta původní mezi tím odešla do důchodu. Ta nová zacítila příležitost a hned mě vybavila spoustou žádanek na různá odborná vyšetření. Všechno bylo OK, tedy až na dvoucentimetrový kámen ve žlučníku a vysoký tlak. Kámen zůstal tam, kde je (proč opravovat něco, co funguje?), ale na ten tlak jsem vyfasoval prášky. |
Další články jsou k dispozici v archivu v nabídce vpravo.