První tři měsíce 2026 - Už to začíná vypadat jako běh

3.4.2026

Plicní embolie je potvora, velká potvora. Dost lidí to nedá. Jsem rád, že patřím do té šťastnější skupiny.

Celé tři měsíce jsem se pomocí indiánského běhu a následně pomalých běhů s tepovou frekvencí do 120, pak 124, 126, 128 až po 136, znovu rozbíhal. Byla to dlouhá cesta, vyžadující čas a trpělivost.

Na Silvestra jsem si na závěr dal deset minut rychlejšího běhu. Od poloviny prosince tak do poloviny února jsem jednou týdně zařadil do základního běhu i 6 rychlých výběhů do kopce. Dobře, nic velkého nějakých 120 metrů, ale mohl jsem přidat a na malou chvíli se tepem dostat kousek pod práh.

V druhé půlce února jsem znovu zapnul denní doporučení od pana Garmina. Jeho šílené nápady na tréninky, které odpovídaly tréninkům tak pro 34 letého běžce z krajského přeboru a ne 66 letého důchodce po plicní embolii, jsem trochu zkrotil tím, že jsem na září do kalendáře přidal fiktivní závod a vytvořil plán denních doporučení pro trénink na tento fiktivní závod.

Výsledek denních doporučení se trochu zlepšil, ale ne o moc. Sice ten čas do závodu pěkně ukázkově rozfázoval, ale to je tak všechno. Dokud tam svítila Přípravná fáze, tak jsem si říkal dobrá, chce mě do začátku základní fáze, kterou celý trénink vlastně začíná, dostat do co nejlepší kondice.

Když však začala základní fáze, nestačil jsem se divit. Pondělí prahové intervaly, ve středu prahový běh, v pátek anaerobní intervaly a v neděli dlouhý běh. Co to sakra je! Chce snad dokončit, co embolie nedokázala?

Ten fiktivní závod jsem nastavil tak, abych Garminu usnadnil rozhodování, jak tréninky strukturalizovat. Běh na 10km by byl moc rychlý, půlmaraton zase dlouhý a Garmin by mě nutil do nesmyslně dlouhých běhů. Zvolil jsem tedy zlatou střední cestu 15km. Navíc jsem zadal, že jde o běh po stezce, aby si nemyslel, že to poběžím někde na dráze. Jako cíl jsem zadal, že to chci jen uběhnout. I tak moc nepolevil.

Řeším to tak, že si „vyzobávám“ to, co se mi hodí. Tento týden jsem si „vyzobl“ v úterý anaerobní intervaly, ve čtvrtek (včera) základní běh 36 minut a na sobotu mi Garmin chystá dlouhý běh 78 minut. Už dvakrát jsem si nedokázal nic vybrat a tak jsem si poskládal vlastní „trénink“. I tady se Garmin chová podivně. Trénink zaznamená, započítá ho, ale v přehledu svítí „Odpočinkový den“. Asi by člověk chtěl od něj moc, kdyby chtěl, aby tam svítilo třeba „Jiná aktivita“. Ale to je už jen taková hloupost.

Nechci, aby to vyznělo, jako stěžování. Tak to není. Denní doporučené tréninky jsou skvělý počin a pro ambiciózního běžce do středního věku je to super. Pochopitelně to nedává smysl pro elitní běžce. A pak také pro elitní důchodce po plicní embolii.

Je škoda, že Garmin nemá evidenci nemocí a zranění s hodnocením důsledků pro běh (a další aktivity). Zatím to nemá a asi jen tak brzy mít nebude. Ono by mi pro tuto chvíli stačilo, kdyby si přečetl to, co mám uvedeno ve svých parametrech a sestavoval trénink s ohledem na věk 66 let a váhu 94 kilo.