I když běhám, tak chodím

Od doby, co běhám jsem se skoro nedíval, jak jsem na tom s chozením. Poslední rok jsem se na statistiky nepodíval vlastně vůbec. Teď, když mám problém s tím zatraceným kolenem, tak mi chůze zase přijde jako docela dobrý nápad. Když nemůžeš běžet, tak jdi. Nedalo mi to a mrkl jsem se do statistik na Endomundu, kde je všechno pěkně od začátku.

Tento graf ukazuje mé chodecké aktivity. Skromný a nenápadný začátek v druhé polovině roku 2014. Euforii roku 2015 a výlet do nebes v roce 2016. V polovině roku 2016 jsem začal běhat, ale i tak mi zbylo dost prostoru nachodit nejvíc kilometrů. V dalších letech přidávám na běhání. A je to přirozeně na úkor chůze. Když to dám dohromady, vypadá to už trochu lépe.

Ten blázinec z roku 2016 je pro mne dlouhodobě neudržitelný, ale krásně vidět, že dohromady se každý rok dostanu nad 3000 kilometrů. Je také hezky vidět, jak běhám víc a víc. Že je to na úkor chůze je jasné. Každý rok se mi něco stane (je zajímavé, že ta zranění se udála vždy na jiných aktivitách než při chůzi či běhu) a vždy se uchýlím k chůzi, takže nakonec to s tou chůzí nedopadá tak špatně, jak jsem si představoval.

Teď, když mám porouchané koleno, tak jsou procházky zase aktuální. Navíc venku se dělá opravdu krásně.