Procházky ⁽⁶⁾

Od doby, co běhám jsem se skoro nedíval, jak jsem na tom s chozením. Poslední rok jsem se na statistiky nepodíval vlastně vůbec. Teď, když mám problém s tím zatraceným kolenem, tak mi chůze zase přijde jako docela dobrý nápad. Když nemůžeš běžet, tak jdi. Nedalo mi to a mrkl jsem se do statistik na Endomundu, kde je všechno pěkně od začátku.

Tento graf ukazuje mé chodecké aktivity. Skromný a nenápadný začátek v druhé polovině roku 2014. Euforii roku 2015 a výlet do nebes v roce 2016. V polovině roku 2016 jsem začal běhat, ale i tak mi zbylo dost prostoru nachodit nejvíc kilometrů. V dalších letech přidávám na běhání. A je to přirozeně na úkor chůze. Když to dám dohromady, vypadá to už trochu lépe.

Díval jsem se na předchozí roky a nemohu říct, že silvestrovská procházka je tradicí. Vloni 30.12. sedmnáct kilometrů, předloni to jóóó, to bylo krásných šestnáct kilometrů přesně na Silvestra. No a 2014 široko daleko nic.

Celé odpoledne se dělám s chlebíčkama a jednohubkama. Pak si to všechno donesu k televizi, otevřu láhev vína a začnu. Do půlnoci to nikdy nestihnu. Teda tu láhev a jednohubky to jó. Ale ty chlebíčky dojídám i druhý den.

Ta dopolední procházka je prostě v tomto světle nutná. Skoro povinnost. A tak jsem vyrazil.

Toto není vzpomínka na devátý měsíc mého života, ale na stále nedávnou minulost. V článku o hubnutí jsem popisoval úplný začátek svého chodeckého úsilí. Jak jsem chodíval nejdříve sporadicky jen o víkendech, pomalu se počet kilometrů zvyšoval, stejně jako četnost mých procházek.

Kolik toho vlastně nachodím? To byla otázka, která mne s přibývajícími kilometry začala zajímat. Krokoval jsem si zpětně své procházky na mapách, zapisoval jsem si zjištěné kilometry do excelové tabulky. Šílené! Jinak se to nazvat nedá.

Pak jsem od ženy dostal sporttester a mé snažení se znásobilo. Vše ale opravdu začalo až s objevením www.endomondo.com. Zde je celkový stav mého procházkového "šílenství":

Již léta chodím na procházky. No tak procházky, má žena tomu říká pochoďáky. Tuhle se mě někdo ptal, kolikže toho nachodím. Jó, tak to nevím, musím odpovědět popravdě. Vím, že mé trasy měří 10, 15 i 20 kilometrů. Méně jen, když mi je opravdu špatně. Na více už zase v jednom odpoledni není více času.

Nedávno se můj známý Petr Ozogán vydal na závod Craft 1000 miles Adventure. Už počtvrté a letos, jako poprvé a vůbec jako první "pěšák" tento závod dokončil. Smekám před tímto výkonem, protože je pro mne, alespoň v tomto životě, nepředstavitelný. Jeho video najdete zde. Video o závodě jako takovém pak zde.

Ušel jsem už na svých procházkách taky takovou vzdálenost? Jasně, že ne za 20 dnů jako Petr Ozogán, ale třeba za rok nebo dva? Tak to fakt nevím. Proto jsem se včera rozhodl své procházky dokumentovat.

V neděli odpoledně mělo na Vysočině pršet a tak jsem se rozhodl vydat se na krátkou procházku už dopoledne. Do oběda zbývaly zhruba dvě hodiny, takže žádná dvaceti kilometrová trasa to být nemohla.

Vybral jsem si proto trasu, jejíž délku mám již několikrát prověřenu a která má 12,5 km.

Vede ze Skalky, kolem Citiparku, dopravního hřiště k Staré plovárně. Kolem ní zadem na Pančavu. Z Pančavy přes Sasovské údolí do Ráje. Odtud pak zkratkou kolem tankové opravny a bunkru zpět na Skalku. Jak říkám čistých 12,5 km.

Vyrazil jsem svižně. U Staré plovárny začalo poprchávat, takže jsem se kapkám přesunutím procházky nevyhnul. Právě naopak. Odpolední mrak si to na poslední chvíli rozmyslel a obšťastnil obyvatele Havlíčkobrodska.