Běhání ⁽⁴⁸⁾

Už mě ta zima fakt nebaví. Pořád jen samé to zimní pomalé dlouhé běhání. Není nad to si tu a tam porušit vlastní pravidla :-)

Včera jsem vyběhl hned ráno v šest. Bylo -7°C a naštěstí už ne tak úplná tma, jako ještě před pár dny. Běželo se mi fakt krásně a jelikož jsem měl trochu více času tak jsem se nechal svými nožičkami vynést ven z města. Trasa to byla stará známá moje letní ranní klasika.

Řekl jsem si, že když se mi tak hezky běží, tak to zkusím udělat v tempu 6:00. Asi jsem trochu zapomněl, na ty kopečky, ze kterých se tahle trať skládá. A navíc ten hadr kolem ksichtu, abych nedýchal těch -7. No nakonec jsem to dal za 6:24. Ale což, taky dobrý.

Dnes jsem se vydal běhat večer. Výběr tratě byl úplně bez fantazie, protože to je moje klasika pro zimní večery. Už odpoledne jsem si ale řekl, že kopečky dneska fakt ne, ale že si běh zpestřím tím, že po každých pěti minutách volného běhu zařadím patnáct vteřin běhu rychlého. Ze začátku jsem byl v těch rychlostních vložkách trochu opatrný, protože jsem nevěděl, co to se mnou bude dělat, ale jak jsem běžel dál a dál, tak jsem pomalu ztratil ostych a běžel jsem, co zrovna terén umožňoval. Přece jen na většině trati ležel sníh a led. A švihnout s sebou, to jsem zrovna nechtěl. Ale i tak dobrý. Tempo v těch rychlostních vložkách 3:50 až 3:25 je na mě fakt dost dobré.

Máme konec ledna a mě se podařilo dosáhnout další mety. Když jsem začal běhat, bylo tou metou naběhat za měsíc 100 km. Později jsem tuto pomyslnou laťku zvedl na 150. Někdy v polovině loňského roku jsem začal pošilhávat ještě o kousek výš.

Dokázat tak za měsíc naběhat 200 km, to by bylo super. Nejblíže jsem byl v září 2017, kdy jsem naběhal 177 km.

Konečně tento měsíc, tedy leden 2018 se to stalo. Zcela záměrně nepíši, že se to podařilo, ale že se to stalo. Minulou zimu jsem ubral na rychlosti a o co jsem ubral z rychlosti, o to jsem přidal na běhaných vzdálenostech. No a na jaře jsem poznal, že je to dobré.

Letos jsem začal s běháním hned pěkně zčerstva 1.1. a to rovnou šestnáct kilometrů. Za tento měsíc jsem uběhl tři půlmaratony. Dalších pět běhů bylo delších než patnáct kilometrů a další tři běhy (včetně toho dnešního) byly delší než deset kilometrů.

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo. Jak tak ale piju kafe, tak mi do pravého oka zasvítí sluníčko. Mrknu na teploměr a ono 10°C, samo, že na něj svítilo slunce, ale i tak. Tohle stojí za přemožení své přirozenosti a vyběhnout.

Když je tak krásně, tak to chce z města ven, nad tím nemá smysl moc dlouho dumat. Začínám jako téměř vždy Koželuhama, pod City parkem a za ním samozřejmě nikoliv k ZOO, ale kolem dopravního hřiště směr Stará plovárna.

Oběhnout Starou plovárnu a přes Pančavu to vzít Sasovským údolím, tak to v první řadě.

Ta cesta Sasovským údolím je krásná a stromy kolem se na dívají zřejmě už hodně dlouho. Přes Ráj jsem to vzal lesem do Rančířova.

Rok 2017 je historicky prvním kalendářním rokem, který celý běhám. To je prvenství, které tomuto roku již žádný další nevezme, to je jisté. Ale i tak lze již lecos srovnávat.

Za celý rok nachozeno a naběháno 3232 kilometrů. Zůstal jsem tak celých pět set kilometrů. Ale vzhledem k potížím, které mne tento rok doprovázely, to je skvělý výkon.

Naběháno celkem 1475 kilometrů. Celkem 125 běhů. V průměru tedy 11,8 km na jeden běh. To je zase mnohem víc, než v co jsem doufal.

Včera večer jsem se vydal na malé proběhnutí. Na to mám vyhlídnutou trasu kolem řeky, která měří něco málo přes dvanáct kilometrů. Ale ne vždy vše dopadne tak, jak si člověk naplánuje.

Když jsem vyběhl, tak jsem chvíli uvažoval, že bych své rozhodnutí změnil a dal jen krátkou pětikilometrovku kolem Staré plovárny. Nejlepší lék na takové úvahy je čas. Chvíli běžíte a oni vás ty hloupé nápady na zkrácení trasy přejdou. Teda nevím jak u vás, ale u mě to funguje. Na odbočce pod Citiparkem jsem ani na chvíli nezaváhal a vydal se k ZOO, což je ten správný směr kolem Jihlávky k Jihlavě.

Byla tma klid. To vážně miluji. Ještě chyběl pod nohama křupající čerstvě napadaný sníh. Ale člověk nemůže mít všechno, tak je to nějak zařízené a je dobré se s tím smířit. To hlavní je, že místo nápadů na zkrácení trasy se mi v hlavě rodila myšlenka na malé prodloužení. Právě jsem byl za Kauflandem a tak jsem měl na rozhodnutí ještě dva kilometry.

U Českého mlýna jsem se vydal místo k lávce za Kauflandem, ke kamennému viaduktu, který vede na Keťásek. Hned za Viaduktem jsem uhnul vpravo po cestě vedoucí k Lídlu a od něj zase zpátky dolů k řece.

Abych neběžel dvakrát po stejné cestě, tak jsem to vzal po chodníku kolem silnice až k myčce. Na tom chodníku mě přepadla další hloupá myšlenka. Odbočit směrem na Borovinku. Čelovku mám, tak proč ne :-)