Běhání (48)

Vše, co se týká mého běhání

Ivo Štolpa

Nové hodinky

V roce 2020 jsem nenapsal ani čárku. To ale neznamená, že jsem neběhal, nechodil, nečetl, nemarodil a nekupoval nové ptákoviny.

Naopak! Stalo se toho tolik, že jsem neměl na psaní ani pomyšlení. Dobrá zpráva je, že pořád běhám. 

Čtyři roky jsem běhal s hodinkami Garmin Forerunner 220. Byly fajn, ale začátkem roku mi začala zlobit baterka. Neběhám žádné délky, takže mi nevadilo, když kapacita z původních 8 hodin klesla na hodiny čtyři. Postupně se to ale zhoršovalo až ke dvěma hodinám, což už problém začal být dost vážný. Skutečně mě to ale naštvalo, když hodinky "chcíply" po hodině a deseti minutách z plného nabití.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Tak, jako že jo!

Poslední dobou to tady vypadá jak na webu čtenářského kroužku. To ale nemá nic společného s tím jak moc či málo běhám. Běhám. Tak, jako že jo!

Trošku mám ale problém o svém běhání psát. Jakože v sobotu ráno jsem vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. A tak jsem v neděli večer zase vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. Pak jsem dva dny programoval, až se mi z hlavy kouřilo a proto jsem ve středu brzy ráno vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. To by vydržel číst jen skutečný šílenec.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Čím si svítím

Nechci psát o nejlepších čelovkách na světě. Už vůbec se necítím být odborníkem na čelovky, stejně, jako bych se jen stěží označil za odborníka na běh. Moji nezpůsobilost psát o čelovkách podtrhuje skutečnost, že jsem zatím používal pouze dvě.

Před třemi lety, když jsem pochopil, že ten ulítlý nápad začít v padesáti šesti letech běhat bude pokračovat, poté, co jsem se málem rozplácl v tmavém lese, když jsem ve tmě přehlédl spadlou větev, rozhodl jsem se, že si na večerní běhy budu muset opatřit čelovku.

Moc jsem to nestudoval. Prostě jsem vlítnul do Sportisima a koupil první čelovku, která mi padla do oka. No dobře, tak rychlé to zase nebylo. Pravděpodobně si při běhu asi svítí více ženy, nebo alespoň ten pocit mají ve Sportisimu. Barevné kreace téměř okamžitě vyloučily většinu čelovek. Ne, opravdu nebudu běhat v růžové čelovce. Vínová? Ta je fakt super, ale ne, díky. Zbyly jen tři. Černá, modrá a zelená. Mrknul jsem zkušeným okem nováčka na čelovky na lůmeny a vzal tu s největšími.

Profilite PL_MOUNT

Tak to je ona! Modrá, 140 lm. Živí se třemi mikrotužkovými baterkami.

Je lehoučká, dobře drží, nedře a člověk ji po chvíli už ani nevnímá. Deklarovanou výdrž 8 hodin jsem netestoval. Mám pocit, že vydrží déle. To ale může být tím, že svícení "na plné pecky" jsem použil jen v opravdu tmavém lese. Většinu času jsem běžel na nižší stupeň, který má něco kolem 30 lm.

Když ji nabijete novými bateriemi, tak je to super. Nicméně po dvou třech bězích (já běhám v průměru kolem hodiny a půl) už je cítit, že baterie odchází. Světlo je tak slabé, že jen stěží dosvítí na okolní stromy. Nezbývá, než přepnout na ten silnější režim. Je to lepší, ale svítí jako ten slabší režim při nových bateriích. A světlo dál slábne a slábne. Jednou jsem už musel při doběhu po silnici přepnout na blikací režim, abych byl alespoň trochu vidět. Já sám jsem viděl úplný prd.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Číslo 5 žije!

Po porouchaném kolenu a následné viróze jsem zase zpět.



Nějak se nechtěla spárovat sluchátka s mobilem. Ono to je spíš tím mobilem, který si dnes jen tak přestal zvonit. Pár restartů a odinstalování apky Contact+ to sice zpravilo, ale pak zase nějak nešly ty sluchátka.

Nechal jsem všechno to harampádí doma a vyběhl jen tak v trenkách a tričku. Testnul jsem desítku, jestli ji dám pod hodinu, tak se budu definitivně považovat za vyléčeného.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Co při běhu na uši

Řeč nebude o klapkách, ale o sluchátkách na poslouchání. Nehledejte zde zasvěcené recenze, ale jen můj vlastní příběh a postupný vývoj.

Tak především, běhací sluchátka nemusí být nutně naprosto jedinečná svými reprodukčními kvalitami. Je pochopitelně dobře, když to nezní jak ze sudu, nebo jako reklama na cirkulárku, ale nejde nám o sluchátka na klasiku u krbu se sklenicí skvělého vína.

Musím také říci, že neběhám se sluchátky vždy. Rád běhám jen tak po lesích a kochám se. V takovém případě mi ucpané uši přijdou jako kontraproduktivní. Když si je vezmu, tak abych poslouchal audioknihu. Hudbu si taky pouštím, ale většinou jen, na testovací běh, kde se soustředím na výkon. Při něm mi hudba pomáhá udržet tempo a překonat kritické okamžiky.

Drátová sluchátka

Asi jako každý, jsem i já začal se sluchátky, které jsem dostal k mobilu. Skončily po pár týdnech s vytrženým drátem z levého sluchátka. U dalších se zlomil drát u konektoru, jak se telefon v kapse otočil na stranu. Hledal jsem stále odolnější varianty a tlustšími šňůrami s opletením nebo pogumováním. Bohužel výsledek byl vždy stejný. Měsíc bylo maximum a musel jsem hledat nové. Do dnes jedny mám jako rezervní. Jsou to pecky s držáky za ucho.

Platronics

Tohle byly moje první bezdrátová sluchátka. Už nevím ten typ a v nabídce už jsem je nenašel. Byly to špunty propojené plochou pogumovanou šňůrou za krk. Běhalo se s nimi dost dobře. S drátovými sluchátky se to vůbec nedalo srovnat. Jejich problém byl v tom, že vyčnívaly z ucha snad dva centimetry. Když jsem si nasadil čepici, tak její lem mi sluchátka zatlačoval až do mozku. Nic příjemného. Vedlo to až k tomu, že jsem v zimním období úplně přestal poslouchat. Další problém byl ten, že kvůli tomu jak moc vystupovaly z uší, měly tendenci vyskakovat. Nesnášely žvýkání. Když jsem si při běhu vzal nějakou rozinku, nebo oříšek, tak alespoň jedno sluchátko za chvíli z ucha vyskočilo. Po dvou letech jsem si koupil nová sluchátka a Platronicsy jsem dal na "dojetí" synovi.

Pokračovat ve čtení...