Běhací bolístky ⁽⁹⁾

Ta kyčel mě fakt už s*ala. Čtrnáct dnů do dovolené a tak jsem si řekl, že těch čtrnáct dnů vydržím bez běhání a vydržet to i na Elbě už nebude problém. S tou Elbou už svému okolí musíme lézt na nervy. Ale je to tam hrozně nakažlivé.

Poprvé jsme tam byli na jeden den v roce 2001 při zpáteční cestě z Liparských ostrovů. Líbilo se nám tam, ale co tak toho můžete stihnout za jediný den. A tak jsme si slíbili, že se sem vrátíme.

Návrat se konal v roce 2008 a pak 2010, 2013, 2014, 2015, 2016 dvakrát a letos. Celkem jsme tedy u břehů Elby přistáli devětkrát. Ještě tak tři roky a doběhneme v délce pobytu i Napoleona.

Celou dobu mě svrběly konečky prstů na nohách a chtěly se proběhnout. Já byl ale neoblomný a vydržel jsem to. Je tedy fakt, že úplně přesně měsíc, který jsem si slíbil a ani o den víc. Hned první den po termínu jsem obul kecky a vyběhl.

Poslední dobou každý víkend a někdy i v týdnu se věnuji zahradě. Nejde ani tak o to, aby byla ještě krásnější, ale spíš o to, aby byla alespoň jako před tím. Vlastně by mi úplně stačilo, kdyby ta plocha kolem chalupy snesla označení zahrada.

Po tom, co si z naší zahrady udělal tankodrom jeden šílený bagrista pod záminkou, že nám provede výkop na melioraci, okolí naší chaloupky zahradu nepřipomínalo ani náznakem.

Na obrázku je čerstvě založená skalka, která byla prvotní příčinou celé akce. Nad skalkou vpravo je vidět první hromádky, ke které se nepodařilo dostat bobíkem a musel jsem ji zlikvidovat ručně.

pokračování té hromádky. Za ní se roztahují dvě další. To já jen, aby bylo jasné, že když tohle máte vzít lopatou přes síto a pak z každé strany síta znovu do kotouče, a taky ten kotouč pak někam odvézt a s tou hlínou a sutí něco udělat, není divu, že to mé tělíčko trochu poznamená.

Dlouho jsem teď nic nenapsal. Měl jsem teď dvě nové zábavy, které mě zcela pohltily.

Ta první zábava bylo hledání pokladu na zahradě u chalupy. To je legrace, přirozeně. Napadlo nás, že si svažitou zahradu trochu srovnáme a že tím na předem určeném místě vznikne výškový předěl, na kterém vytvoříme skalku. Chtěl jsem se do toho pustit sám a ručně. Nejdřív jsem pokácel keře, které překážely našemu záměru a které tam nebudou. Když jsem se jal dolovat kořeny od prvního z nich, zjistil jsem, že tohle ručně nedám. Ty keře byly obrovské a jak jsem zjistil nejen nad zemí.

Pak kdosi, přišel s tím fantastickým nápadem, že náš problém vyřeší malý bagr. Tak proč ne, že jo. No, a když už tam bude ten bagr, tak by mohl taky trochu hrábnout kolem chalupy, abychom to mohli trochu zmeliorovat.

Malá část výsledku je na prvním snímku. Výkop 18 + 6 metrů. Kolem chalupy byl beton, který šel pryč taky.

A tady nastupuji já betonobijec. Pětikilová palice a kolečko mi byly pomocníci. Výsledek mého řádění je na obrázku níže. Zhruba šest tun rozmláceného betonu svezeného na hromádku.

Tuto hromádku odvezlo jedno auto. Pak nastal problém, kam s těmi hromadami hlíny se štěrkem a kamením. Kvůli tomu přijely dvě šestitunky a bobík. Tři plné valníky toho byly.

Tak to byla ta první zábava. Ta druhá byla viróza, která zapříčinila v prvním týdnu to, že mi valily z nosu dva niagarské vodopády. Blbnout na zahradě se dalo, ale běhat ne.

Ještě minulý pátek jsem si liboval, jak mi to pěkně šlape a běhá, a že zase s prstem v nose a s palcem v botách udělám svých 310 kilometrů.

Chtěl jsem vyběhnout v neděli, ale ne a ne se vysoukat s postele. Nakonec se mi to podařilo až o půl desáté. Na člověka, který stává o půl sedmé to je tedy dost divný. Ale ani po tom, co jsem se trochu rozhýbal a vlil do hlavy kýbl kafe, se nestalo vůbec nic. Žádný běžecký elán. Nakonec jsem to vzdal a odjel na chalupu, kde jsem potřeboval zničit plochu léta vystlanou několika vrstvami lina a koberců, která sloužila pro starý nafukovací bazén.

V pondělí bez nálady, ale jinak docela dobrý. Naplánoval jsem si, že v úterý hned ráno vyběhnu. Ale ouha, opakovala se neděle. Tedy ne s tou půl desátou, když je ten pracovní den, že jo, ale s tou nechutí se převlíct a vyběhnout. To už jsem se ale taky nějak necítil. Nakonec jsem to po obědě zapíchl a šel domů.