IVO ŠTOLPA

O běhání, malování, knihách a tak

Ivo Štolpa

Koleno au au

Už to budou tři týdny, to byl ještě všude led, jsem uklouzl na chodníku. Ne při běhu, ale normálně při cestě do práce. Nohy se mi rozjely jak unavený štětce. Na zádech bágl s noťasem, ten se musí zachránit. Nejsem žádný ořezávátko a tak jsem ten provaz včas zastavil. Trochu divně jsem při tom musel zkroutit pravou nohu, ale zvládl jsem to. Ani rukama jsem se nedotkl chodníku.

Chvíli jsem se v duchu plácal po rameni. Jseš fakt skvělej, borec namakanej. Pravá noha kolem kotníku jen nesměle zvedala ruku, že by k tomu taky chtěla něco říct. Nepleť se do hovoru, když se baví dospělí, uťal jsem její pokusy o slovo.

Noha slušně počkala den a pak pořádně zařvala. Koleno bolelo jak čert, že jsme skoro nemohl chodit. Tohle nevypadá dobře, to mi bylo hned jasný. Počkal jsem pár dní, chodil jsem po několika letech zase tou nejkratší cestou.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Rok 2018 v číslech

Aktualizováno 6.1.2019 a 13.1.2019

Tak rok 2018 končí a já si můžu připsat do tabulky třetí sloupeček. 2018 je rokem, který je mým druhým kompletně proběhaným, protože v roce 2016 jsem začal běhat až v létě. Tak teď k těm číslům.

Za celý rok 2018 nachozeno a naběháno 3259 kilometrů. Zůstal jsem sice opět za svým plánem nachodit a naběhat desetkrát tolik, co je dnů v roce, ale i tak je to skvělé.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Veselé Vánoce

Dlouho jsem nic nenapsal, tak snad dnes, když je ten štědrý den. Přeji Vám krásné Vánoce a hodně zdraví a neposedné nohy v novém roce.

Naposledy jsem psal někdy v březnu. Od té doby se nic zásadního nezměnilo. Pořád běhám, jen jsem o tom nějak neměl potřebu psát. Do konce roku ještě pár výběhů zbývá, tak o kilometrech až příště.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Dnes to dám!

Včera už od rána jsem “věděl”, že to večer dám. Vloni v květnu jsem běžel svůj sedmý půlmaraton v čase 2:19:39 a na dlouho se stal mým osobním rekordem. Od té doby jsem uběhl dalších sedm půlmaratonů (čtyři z toho teď v lednu), ale všechny v horším čase. Včera mě čekal můj patnáctý a já věděl, že se pokusím o osobák.

Nejsem žádný běžec, který řekne, že se jde trochu vyklusat a dá padesát kilometrů v tempu 4:40. Já jsem docela rád, když v takovém tempu dám jeden jediný. Jsem běžec, co je šťastnej jak blecha, když dá desítku pod hodinu.

Pokořit svůj loňský osobák není pro mě jen tak. Mám v živé paměti to úsilí, které mě to stálo. Je jasné, že se to musí naplánovat. Co mi je hned jasný, i když by to bylo krásný, že útok na dvojhodinovou hranici je zcela mimo mé současné schopnosti. Už vím, že tempo 6:10 jsem schopný udržet patnáct kilometrů a pak prostě chcípnu. A to nechci, to je jasný.

Takže kompromis zněl: běžet prvních deset kilometrů tempem 6:10 a pak zpomalit na 6:20 a pokusit se v tomto tempu doběhnout až do cíle. Byl by to krásný čas 2:12. Hned jak jsem si to takhle krásně namaloval mi bylo jasné, že realita bude mnohem košatější a že to bude dobrodružství.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Tak já nevím

Plán byl jasný. Sobota a neděle 24. a 25. února dva delší běhy. Den volna a v úterý další delší běh trochu relaxační. Pak den volna a ve čtvrtek a v pátek 1.a 2. března zase dva delší běhy. Trochu mě v hlavě strašil plán, zaběhnout každý ten běh o kousek dál. A tak jsem šel na to.

Sobota 24. února večer v šest vybíhám. Tempem se držím hodně zpátky, abych se nezmordoval hned prvním během. Trať jsem zvolil tu nejčastější a nejvyběhanější. Je skoro po rovině (i když jsem na Vysočině, že jo). Výsledná vzdálenost byla dána výběrem této trasy a to 12 km. Nic převratného. Průměrné tempo 7:30, teplota -9°C.

Druhý den neděle 25. února. Opět večer v šest. Tentokrát volím výběh ven z města. Hurá do kopců. Volím známou trasu kolem Staré plovárny, Pančavu do Ráje a Rančířova. Neodbočuji na Okrouhlík, protože to by už bylo pro dnešek moc. Běželo se fajn, jen jsem trochu polevil v tempu, což bylo dáno druhým delším během v rozpětí 24 hodin, ale taky zvolenou trasou, kde vlastně kromě začátku neexistuje rovina, no a taky teplotou -12°C. Tempo 8:01. Výsledná vzdálenost 14 km, takže o dva víc než včera.

Pondělí jsem dle plánu vynechal a vyběhl jsem v úterý 27. února. Teplota stále -12°C. Jako trať jsem chtěl vybrat svou standardní dvanáctku kolem řeky a když bude nálada, tak si kolečko mezi lávkami udělám ještě jednou. Byla by to krásná patnáctka. Ale na můj vkus moc rovná, takže se v průběhu prvních kilometrů rozhoduji běžet po Mlýnské a vyběhnout ten nechutný kopec po Dělnické ulici a pak po Helenínské ke Břízkám a po Polenské zpět. Zde se pak napojit na cyklostezku kolem řeky. Je to sice dál, ale o to horší cesta. Výsledkem je 15 km tempem 7:51. Takže docela pohoda.

Pokračovat ve čtení...