IVO ŠTOLPA

O běhání, malování, knihách a tak

Ivo Štolpa

Tak konečně už zase běhám

Nerad bych to nějak zakřikl, ale kolo už dává pokoj. Alespoň do té míry, abych mohl běhat. V předposledním únorovém týdnu jsem naběhal pouhých 11 kilometrů než jsem s běháním musel přestat úplně. Poslední únorový týden a první březnový týden jsem neběhal vůbec. Až na konci jsem se odvážil na pomalé a velmi velmi opatrné čtyři kilometry.

Když jsem zjistil, že už by to možná šlo, tak jsem sice pomalu, ale přece začal znovu běhat. V druhém březnovém týdnu jsem z radosti naběhal 41 kilometrů. Asi jsem to trochu přehnal a koleno se zase začalo ozývat a tak jsem ve třetím týdnu naběhal jen 14 kilometrů.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Milénium 4 a 5

Knihy Davida Lagercrantze mám rád, opravdu rád. A také v obou knihách "Dívka v pavoučí síti" a "Muž, který hledal svůj stín" odvedl skvělou práci. Chápu, že někdo k těmto knihám může přistupovat kriticky, protože jde o sérii inspirovanou dnes již slavnou trilogií Milénium. Je dost znát, že ty dvě knihy nenapsal autor původní trilogie Stieg Larsson. V posledním dílu trilogie, jak už bývá zvykem, se všechny vyprávěné příběhy uzavřely a Tak David Lagerctrantz musel rozehrát příběhy zcela nové. Ve čtyřce z prostředí počítačů a internetu, v pětce je hlavní hrdinka Lisbeth Salanderová ve vězení. Kdo si myslí, že to musí být nuda, mýlí se.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Trilogie Milénium

Už dlouho jsem se chystal na tuto lahůdku. Tři audioknihy od švédského autora Stiega Larssona. Každá z nich kolem patnácti hodin poslechu. Trilogii namluvil Martin Stránský. Znal jsem se s jeho otcem a proto mi je tak nějak blízký. Navíc, Martin Stránský je pro audioknihy skutečně ten pravý. Dokázal by přečíst i recept na anglický čaj o páté tak, že byste ani nedutali, hltali každé slovo a nedokázali přestat poslouchat, protože byste chtěli vědět, jak to s tím čajem nakonec dopadne.

Knihy mají názvy: "Muži, kteří nenávidí ženy", "Dívka, která si hrála s ohněm" a "Dívka, která kopla do vosího hnízda".

Zřejmě je možné číst každou knihu samostatně, ale osobně si myslím, že to nedává moc smysl. Druhý a třetí díl začínají tam, kde ten předchozí skončil. V následujících dílech sice autor předhazuje záchranné kruhy šílencům, kteří by ta knihy chtěli číst v jiném pořadí, v podobě krátkých vysvětlivek předchozích dějů, ale nedělejte to a čtěte je pěkně popořádku.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Pořád to koleno

Ne, že by mě bavilo pořád mluvit o svém kolenu, ale už mě to prostě se*e. Dalo mě opravdu dost přemáhání, abych vydržel čtrnáct dnů nevyběhnout. Ten druhý týden jsem to dvakrát málem nevydržel a jednou jsem už dokonce držel v ruce své běžecké boty. Nakonec ale vždycky vyhrálo mé ukázněné já.

Po čtrnácti dnech jsem 1. března vyběhl na malý testovací běh. Tenhle okruh, který měří necelé čtyři kilometry běhám jen, když mi něco je. Zaživa se na něj nevydávám. Výsledek byl takový, že jsem to uběhl, ale koleno jsem cítil a druhý den mě regulérně bolelo. Bolest ale rychle ustupovala a následující den už bylo všechno v normálu.

Na další testovací běh jsem se vydal 4. března. Okruh jsem si prodloužil o oběh Staré plovárny a "natáhl" ho tak na necelých šest kilometrů. Tohle běhám, když se mi fakt nechce, což je většinou tak jeden dva dny, než na mě něco začne lízt. Tentokrát mě koleno trochu bolelo v závěrečné třetině, ale po doběhu se vše brzy uklidnilo. Z toho jsem usoudil, že se to lepší.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

I když běhám, tak chodím

Od doby, co běhám jsem se skoro nedíval, jak jsem na tom s chozením. Poslední rok jsem se na statistiky nepodíval vlastně vůbec. Teď, když mám problém s tím zatraceným kolenem, tak mi chůze zase přijde jako docela dobrý nápad. Když nemůžeš běžet, tak jdi. Nedalo mi to a mrkl jsem se do statistik na Endomundu, kde je všechno pěkně od začátku.

Tento graf ukazuje mé chodecké aktivity. Skromný a nenápadný začátek v druhé polovině roku 2014. Euforii roku 2015 a výlet do nebes v roce 2016. V polovině roku 2016 jsem začal běhat, ale i tak mi zbylo dost prostoru nachodit nejvíc kilometrů. V dalších letech přidávám na běhání. A je to přirozeně na úkor chůze. Když to dám dohromady, vypadá to už trochu lépe.

Pokračovat ve čtení...