IVO ŠTOLPA

Tak po malé běžecké vsuvce je tu opět čtenářský kroužek .

Forresta Gumpa jsem viděl zfilmovaného s Tomem Hanksem v hlavní roli. Ale i to už je pěkně dlouho. Je mi jasné, že do filmu se to všechno prostě vejít nemůže.

Kniha mě naprosto uchvátila. Oproštěna od filmových zkratek, je kniha úplně o něčem jiném. Navíc, já to poslouchal jako audioknihu. Výkon Jana Hartla byl prostě neuvěřitelný a nedokážu si představit lepší volbu interpreta.

Kniha nás provází vážnými událostmi druhé poloviny dvacátého století počínaje vietnamskou válkou a jejími následky, pohledem člověka s IQ 70. Humorné vyznění celé knihy jen podtrhuje závažnost popisovaných událostí.

Poslední dobou to tady vypadá jak na webu čtenářského kroužku. To ale nemá nic společného s tím jak moc či málo běhám. Běhám. Tak, jako že jo!

Trošku mám ale problém o svém běhání psát. Jakože v sobotu ráno jsem vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. A tak jsem v neděli večer zase vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. Pak jsem dva dny programoval, až se mi z hlavy kouřilo a proto jsem ve středu brzy ráno vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. To by vydržel číst jen skutečný šílenec.

Před lety jsem četl knížku. Je to ale dost dávno, paměť slábne a tak jsem byl zvědavý, co to se mnou udělá. Interpret (v tomto případě interpreti) přidává knize nový rozměr.

Řbitov zviřátek je horor, to je jasné a Stephen King je nepsaný král hororu.

Vše začíná krásně přistěhováním mladé rodiny lékaře se dvěma dětmi do ospalého Ludlow v Main.

Místa jsou ale dobrá a jsou místa zlá. Zdejší zlo se hlásí pomalu a potichu. Když vám na takovém místě náklaďák přejede kocoura vaší dcery, měli byste si dávat pozor na to, kam ho pohřbíváte.

Tak další oddechovka. Pamatuji si film, kde to pojali víc hraně. Ono taky, jak jinak. Knížka je prána jako soubor Poirotových rozhovorů s pěti lidmi, kteří byli přítomni při činu , který se odehrál před dvaceti lety. Brilantně napsáno, ale jako detektivka trochu nuda. Na…

Už je to sice nějaký ten pátek, co jsem četl Kmotra a Siciliána, ale pamatuji si, že jsem je četl (vlastně poslouchal) opravdu s nadšením. Dokonce jsem natahoval procházky i na víc jak dvacet kilometrů, abych mohl doposlouchat do konce kapitoly a pak ještě tuhle a tak ještě tuhle.

Poslední kmotr je pořád Puzo, to jako jo. Děj se přesunul do Los Angeles a Las Vegas do prostředí filmu a kasín. Děj, jako takový je skvělý. Nicméně v některých částech mi to připomínalo spíše červenou knihovnu, než Kmotra. Nikdo nemládneme a o Puzovi to platí taky.