Co tím ku**a sleduje?!

Tohohle krásného koníka jsem vyfotil dole u řeky na jedné ze svých procházek, kdy jsem se dostal na novou cyklostezku vedoucí podél řeky. Ale podle titulku je asi jasné, že řeč nebude o koních (i když jak se to vezme).

Sedím si tak po ránu klidně na záchodě a slyším, jak si sousedi krásně povídají (v paneláku je všechno náramně slyšet, zvláště pak na záchodě, to asi nemusím nějak zdůrazňovat). Nejsem nijak zvědavý a tak jsem, pokud to jen trochu šlo, neposlouchal.

Tedy až do chvíle, kdy jsem zaslechl jinak zdvořilého souseda říkat: “…jako ten blbec nad náma. Je mu padesát sedm, celej život nevytáh paty z baráku a najednou běhá! Jen co za tou jeho zabouchnou dveře tak se obleče a vyrazí. Co tím kur**a chce dokázat! Co tím sleduje!…”. V tomto okamžiku jsem spláchl.

Kdyby ho to náhodou opravdu zajímalo, o čemž pochybuji, tak se mě mohl zeptat. Já bych mu řekl, že jsem od mala dost hodně sportoval a že má pravdu a od dvaceti sedmi jsem opravdu nedělal nic (myšleno pohybově). Dotáhl jsem to až na bezmála sto kilo a na rudý a zpocený obličej. V tom má soused pravdu.

Co tím ku**a sleduju je to, že se už nikdy nechci cítit tak, jak jsem se cítil tenkrát. A nebylo to najednou. Začal jsem již před pár lety pomalými procházkami netrvajících déle než půl hodiny. Jednou jsem vítězoslavně spočítal, že jsem za tu procházku ušel celé, opravdu celé dva kilometry.

Dnes se nebojím ujít kdykoliv i padesát kilometrů. Vyzkoušel jsem si, co obnáší jít ostrou chůzí šest sedm hodin v kuse. Znovu jsem objevil kouzlo běhání. Ještě v létě jsem nebyl schopný uběhnout celý kilometr v kuse. Dnes uběhnu kdykoliv deset patnáct kilometrů a vím co to znamená běžet v kuse tři hodiny.

Nezajímá mě, co si o mě myslí sousedi, nezajímá mě, jak vypadám. To, co je pro mě opravdu důležité je, jak se cítím. A něco vám milý sousede musím říct i když tuším že vás to nas**e. Cítím se vážně dobře!