Pomalu od nuly

14.2.2026

Že první běh po té katastrofě (viz Nemoc nechodí po horách) bude něco úplně jiného, než na co jsem zvyklý, bylo jasné. Rozhodl jsem se to pojmout jako jakýsi tepový fartlek v první tepové zóně, tedy hluboko pod aerobním prahem. Plán byl takový, že opatrně vyběhnu a budu se snažit držet tep co nejdéle co nejníže. Stanovil jsem si jako hranici tep 120. Hodně ambiciózní, když si uvědomím, že vyjít po chodníku do mírného kopečku u nás na sídlišti mi vyhnalo tep ještě před pár dny nad 140.

Byl to dobrý nápad a kupodivu vyšel a fungoval. Jasně, úseky s chůzí se prodlužovaly a za 40 minut, které jsem si pro to stanovil jsem chodil o pár minut déle než polovinu. Ale právě doba chůze se pomalu zmenšoval a sedmý běh v pořadí už jsem šel jen necelých osm minut.

Od 5.12.2025 jsem začal již běhat souvisle a čas jsem prodloužil na 45 minut. Tím jsem se dostal do souladu s mým ročním plánem. Jen jsem pořád běhal hluboko pro aerobním prahem. Asi je důležité dodat kontext: Je mi 65 let. Garmin mi odhaduje maximální tepovou frekvenci na 186, můj laktátový práh pak na 163. Nemám důvod mu nevěřit, protože jsem se v minulosti terénními testy přesvědčil, že se výsledky testů s odhady Garminu plus mínus shodují. Aerobní práh jsem si určil jako 85% z laktátového prahu. Existují zónové systémy, které jdou na 90%, ale rozhodl jsem se být konzervativní. Z dřívějška jsem věděl, že takový ten pohodový tep jsem měl kolem tepu 133. A tak jsem několik dalších běhů, až do 12.12.2025 běhal 45 minut s tepem do 132. Snažil jsem se opravdu být stále pod tepem 132. Samozřejmě, že při výběhu nějakého kopečku jsem se na pár vteřin dostal nad, ale hned jsem to zase stlačil pod. Ano, místy to bylo opravdu šoupání bačkorami. A víte co, ono si to sedlo.

Pomalu jsem tu hranici posouval směrem k aerobnímu prahu a prodlužoval jsem délku běhu. Na 50 minut do 133, 60 minut do 134 a tak dál. Už se to začalo podobat běhu.

Na Silvestra jsem se rozhodl se odměnit a vymyslel jsem si rychlý finiš, tedy 40 minut pod aerobním prahem a 10 minut přidat a dostat se nad práh, ale držet se hluboko pod anaerobním prahem (ten jsem v té fázi fakt pokoušet nechtěl). Nakonec jsem maximální tepovku dostal na 155, což bylo skvělé a stále v bezpečné vzdálenosti od prahu 163 tepů. Tento Silvestr opravdu stál za přípitek, protože jsem si potvrdil, že to půjde, i když to zřejmě bude dlouhá cesta.

V souladu s ročním plánem jsem 14. ledna 2026 vyrazil na své první „kopečky“. Struktura je 18 minut rozklus pod aerobním prahem pak 6x 30 vteřin do krátkého a ne příliš prudkého kopce a 90 vteřinami pro lehké seběhnutí (nebo chůzi) zpět na start, Na závěr 15 minut výklus. Celkem pouhých 45 minut. Při těch 30 vteřinách jsem byl z počátku opatrný, ale ukázalo se, že ten úsek je dostatečně krátký, než aby se tep stačil přehoupnout přes anaerobní práh. Při prvním běhu bylo nejlepší tempo 5:45. Při druhém už 4:41. Opět kousíček naděje.

Hned na začátku února mě zastavilo na pár dnů SIčko. Ta potvora mě občas trápí a ozve se naprosto vždycky naprosto nevhod. Jak to dělá?

S dlouhými běhy jsem se dostal už na cílových 75 minut. To je nejdál v 1. fázi. Ve fázi 2 se začnu u dlouhých běhů prokousávat z těch 75 minut na cílových 95 minut. Nechvátám, na nic netrénuji. Už se těším na intervaly a tempa. Vážně mě chybí. Pokud všechno dobře dopadne, pak 11.3. poběžím své první intervaly po vynuceném restartu systému. On to vlastně nebyl restart, byl to spíš reboot. Pětkrát tři minuty na plný koule s tříminutovými meziklusy. Už aby bylo 11.3.