Stephen King – TO

Jestli něco nemám rád víc než knihy tlusté jak bible, tak jsou to knihy dvakrát tlustší než bible. TO od Stephena Kinga patří mezi ně. Sehnal jsem si ji s upřímným odhodláním se tím prokousat, protože mám Stephena docela rád, i když je magor. Vzdal jsem to snad po šedesáti stránkách.

No nic, říkám si. Zkusím alespoň film. Vypnul jsem to po dvaceti minutách. Snažil jsem se, fakt! Ale prostě to nešlo.

Poslední pokus jak TO zvládnout, bylo prohnat TO přes sluchátka. Konečně! Bylo to skutečné utrpení, ale dal jsem TO. Bravurní jazyk, ale jako celek k ukousání dlouhé a místy příšerně nudné. Již několikrát recyklovaný scénář několika dospělých, kteří se znali jako děti, setkávají se, či se vrací do míst, kde vyrůstali a spojuje je jakási příhoda, a vše zabaleno do jiného příběhu.

Chápu, že absolvent kurzu kreativního psaní se od textu nemůže odtrhnout. Mě ale dělalo opravdu velkou práci se přimět číst, dívat nebo poslouchat. Možná jsem ale jen propásl věk, ve kterém jsem si měl knihu přečíst.

Robert A. Heinlein – Hvězdná pěchota

Na tuto knihu jsem byl zvědavý, protože jsem také viděl jen film. Je jasné, že natlačit do filmu kompletní děj je prostě nemožné, takže jsem očekával, že bude kniha obsahovat něco navíc.

Po přečtení si tím stále nejsem moc jistý. Dokonce si myslím, že tvůrci filmu odvedli setsakra dobrou práci, když z té knihy vykřesali to, co vykřesali.

Rozdíly tam pochopitelně jsou a za těmi hlavními nestojí časové důvody. Kniha začíná s nadšením líčeným útokem na město obývané humanoidními bytostmi na cizí planetě. Agresorem je v tomto případě prostřednictvím své armády celé lidstvo. Navíc cílem útoku nejsou přeroslé kobylky, ale inteligentní bytosti podobní lidem (jsou hubenější a vyšší).

Pokračovat ve čtení „Robert A. Heinlein – Hvězdná pěchota“

Stephen King – Řbitov zviřátek

Před lety jsem četl knížku. Je to ale dost dávno, paměť slábne a tak jsem byl zvědavý, co to se mnou udělá. Interpret (v tomto případě interpreti) přidává knize nový rozměr.

Řbitov zviřátek je horor, to je jasné a Stephen King je nepsaný král hororu.

Vše začíná krásně přistěhováním mladé rodiny lékaře se dvěma dětmi do ospalého Ludlow v Main.

Místa jsou ale dobrá a jsou místa zlá. Zdejší zlo se hlásí pomalu a potichu. Když vám na takovém místě náklaďák přejede kocoura vaší dcery, měli byste si dávat pozor na to, kam ho pohřbíváte.

Pokračovat ve čtení „Stephen King – Řbitov zviřátek“

Andy Weir – Artemis

Ve svém okolí neznám ženu, která by byla nadšená z Marťana. Já nejsem žena. V příběhu bylo jak to „fi“, ale konečně také i to „sci“. Velmi dlouhé popisy postupů blízkých vědecké realitě prostě ženy neokouzlí. Hezký chlap jako hrdina to už příliš nezachránil. Jak taky, když byl po většinu času obalený skafandrem.

Povedl se i film, kde autoři pochopitelně přistřihli křidélka vědě a nechali tak vyniknout příběh ozdobený poutavými záběry z vesmíru.

Je těžké napsat stejně dobrou i druhou knihu. Andy tentokrát vsadil na ženu, jako na hlavní hrdinku. Vlastně spíše ještě díku Jazz Bašarovou. Z nedostupného Marsu děj přesunul na náš Měsíc a jeden malý Hab vyměnil za kopule dvoutisícového města. Kde je pohromadě dva tisíce lidí, tam jsou také problémy. Zvláště, když je zakázáno cokoliv, co by mohlo poškodit plášť kopulí města, či života podpůrné systémy. No a kde je něco zakázáno, vždy se najde dostatek lidí, kteří chtějí zákazy porušovat a také někdo, kdo jim v tom pomůže.

Pokračovat ve čtení „Andy Weir – Artemis“