Co při běhu na uši

Řeč nebude o klapkách, ale o sluchátkách na poslouchání. Nehledejte zde zasvěcené recenze, ale jen můj vlastní příběh a postupný vývoj.

Tak především, běhací sluchátka nemusí být nutně naprosto jedinečná svými reprodukčními kvalitami. Je pochopitelně dobře, když to nezní jak ze sudu, nebo jako reklama na cirkulárku, ale nejde nám o sluchátka na klasiku u krbu se sklenicí skvělého vína.

Musím také říci, že neběhám se sluchátky vždy. Rád běhám jen tak po lesích a kochám se. V takovém případě mi ucpané uši přijdou jako kontraproduktivní. Když si je vezmu, tak abych poslouchal audioknihu. Hudbu si taky pouštím, ale většinou jen, na testovací běh, kde se soustředím na výkon. Při něm mi hudba pomáhá udržet tempo a překonat kritické okamžiky.

Drátová sluchátka

Asi jako každý, jsem i já začal se sluchátky, které jsem dostal k mobilu. Skončily po pár týdnech s vytrženým drátem z levého sluchátka. U dalších se zlomil drát u konektoru, jak se telefon v kapse otočil na stranu. Hledal jsem stále odolnější varianty a tlustšími šňůrami s opletením nebo pogumováním. Bohužel výsledek byl vždy stejný. Měsíc bylo maximum a musel jsem hledat nové. Do dnes jedny mám jako rezervní. Jsou to pecky s držáky za ucho.

Platronics

Tohle byly moje první bezdrátová sluchátka. Už nevím ten typ a v nabídce už jsem je nenašel. Byly to špunty propojené plochou pogumovanou šňůrou za krk. Běhalo se s nimi dost dobře. S drátovými sluchátky se to vůbec nedalo srovnat. Jejich problém byl v tom, že vyčnívaly z ucha snad dva centimetry. Když jsem si nasadil čepici, tak její lem mi sluchátka zatlačoval až do mozku. Nic příjemného. Vedlo to až k tomu, že jsem v zimním období úplně přestal poslouchat. Další problém byl ten, že kvůli tomu jak moc vystupovaly z uší, měly tendenci vyskakovat. Nesnášely žvýkání. Když jsem si při běhu vzal nějakou rozinku, nebo oříšek, tak alespoň jedno sluchátko za chvíli z ucha vyskočilo. Po dvou letech jsem si koupil nová sluchátka a Platronicsy jsem dal na „dojetí“ synovi.

Pokračovat ve čtení „Co při běhu na uši“

První test Salomon Wings Flyte 2 GTX

Je jasné, že jsem to nevydržel. Není sice zima ani neprší, ale to přeci nevadí. Nové Salomony se prostě musí zaběhnout, to dá rozum.

Jediné srovnání, které mám jsou osm měsíců rozběhané Asics Gel SOMONA 2 GTX, které po osmi měsících skončili neslavně reklamací.

Hned na úvod musím říct, že Asicsy mi líp seděly než Salomony. Jde jen o pocit. Mám trochu širší nohu a zdá se, že Solomony jsou trochu užší. Po dvou kilometrech jsem to ale přestal vnímat a ani po dvanácti kilometrech to nenechalo na noze žádné následky, takže asi opravdu jen pocit.

Zdá se mi, že u Salomonů mi více vyhovuje podrážka i když tu prověřím až někde v kopcích a lesích.

Co se mi zcela jistě nezdá je těsnost Salomonů, kolem nohy i kolem šněrování. Pěkně vypolstrováno, nikde nic netlačí a téměř žádné místečko, kam by mohl zapadnout zbloudilí kamínek.

Pokračovat ve čtení „První test Salomon Wings Flyte 2 GTX“

Reklamace Asics

Před měsícem si tak běžím ve svých Asics Gel SONOMA 2 GTX, proběhnu kaluží a najednou vlhko. Teda spíš mokro a hned v obou botách. Kouknu na nohy, jestli jsem si v zamyšlení nevzal normální hadrový kecky. Nevzal, jsou tam Asicsy.

Když jsem doběhl, mrknu na boty a koukám, že obě praskly u malíkové hrany, tedy v místě největšího ohybu. A nejen goretexová membrána, ale i vnější vrstva. Trochu mne zklamalo, že se to stalo u osm měsíců starých bot. Tak jistě, patřily k těm levnějším, ale rozhodně ne levným.

Odnesl jsem je reklamovat. Nechali mě podusit skoro na den celý měsíc i když jen letmý pohled zkušenějšího prodavače stačí na to, že s tímhle fakt nic nenadělají.

Včera mi přišla SMSka, že už! Ta jsem tam dnes běžel. Světe div se, reklamace uznána a mám si vybrat nový boty. Obešel jsem regál s Asicsama a koukal na něco jiného a zároveň cenově dostupného.

Pokračovat ve čtení „Reklamace Asics“

V čem sleduji své běhání

Když běháte nebo chodíte, časem vás přepadnou otázky, jako kolik jsem toho naběhal tento týden, měsíc a kolik ten minulý. A hele, kolik jsi toho už naběhal za tu dobu, co běháš?

Nechci tady uvádět seznam počítačových aplikací, protože jich stejně většinu neznám. Uvedu jen to, kam jsem se do dnešního dne dostal já.

Úvod

Úplně na začátku jsem jen chodil. Vzdálenost jsem si naměřil na Google mapách a výsledky zapisoval do tabulky. Je to fajn, ale časem člověk zjistí, že krokování v mapách není zase tak skvělá věc, zvláště, když začínáte chodit stále častěji a taky občas těsně před koncem trasování na něco ťuknete a všechno je v pr….

Kapitola první

Pak jsem od ženy dostal sporttester Timex s krokoměrem. Hned jsem ho šel zkalibrovat a následně otestovat. Hned se mi to zalíbilo. Byla to úplně jiná práce. Pár prvních procházek jsem si ještě zkontroloval pěkně postaru. Rozdíl v tom byl na 15 kilometrů tak sto metrů. A je dost pravděpodobné, že větší část tohoto rozdílu jsem způsobil spíš já při trasování v mapě.

Co měl tento sporttester k lepšímu, byl hrudní pás na měření tepové frekvence. Dřív jsem o tom moc nepřemýšlel, ale když už jsem ho měl, tak mi to nedalo a něco si o tom přečetl a šel jsem to pěkně v praxi prověřit. A stejně jako bůh jsem viděl, že je to dobré.

Jeden problém s takovýmto sporttesterem přeci jen je. Nevyřeší zaznamenávání aktivit a taky poskytuje další informace, které jsou hodné zaznamenání a tek se tabulka pěkně nafoukla a řádků přibývalo.

Co se telefonování týče, se mi vždycky líbily věci, co vypadají jako telefon a ne malá kuchyňská digitální váha. Tím pádem mě ta věc s Androidem postihla až když už jsem byl mezi známými za totálního exota. Když už jsem ho ale měl, tak jsem se poohlédl po nějaké apce, která by měřila, zaznamenávala a to včetně GPS.

Pokračovat ve čtení „V čem sleduji své běhání“

Botičky do sněhu a vodičky

Tak jsem to dnes nevydržel a zase jsem vyběhl. Všude to taje jak vzteklé a o vodu není nouze. Taky jsem odhalil jedno fyzikální tajemství: když na ledové boule dáte trochu vody, tak se z nich stanou slovy Julie Roberts ve filmu Pretty Woman „svině klouzavý“. Asi trochu mimo, že jo. Souvislost to samozřejmě má. Jednak mé botičky zase tak moc nekloužou a vodičky se taky nebojí.

Ale vezmu to od začátku. Když jsem začal chodit na pomezí chůze a běhu a tu a tam jsem se opravdu rozběhl, pořídil jsem si na to běžecké boty Reebook. Byly opravdu skvělé a nachodil jsem v nich více jak dva tisíce kilometrů.

Nic ale netrvá věčně a když mě opustily, koupil jsem narychlo boty Lotto CrossRide 600. Co bych chodil kolem horké kaše, v souboji se sešmajdanými reebooky to Lotto projelo na celé čáře. Tím prosím neříkám, že Reebook je lepší než Lotto. Možná ano, ale nemohu tak soudit porovnávám-li Reebooky v základní ceně 2400,-Kč s Lotto CrossRide 600 v ceně 1100,-Kč.

Ať jsou Lotto CrossRide 600 jaké chtějí, nic to nezmění na faktu, že jsem je měl na nohou 10.7.2016, když jsem poprvé vyběhl s cílem rozběhat se z nuly na půlmaraton. Nemám na mysli žádný závod, ale prostě jen touhu padesátišestiletého pitomce být i v šedesáti schopen uběhnout půlmaraton. Říkal jsem si, že na to mám čtyři roky, tak to přece nějak dám.

Pokračovat ve čtení „Botičky do sněhu a vodičky“