IVO ŠTOLPA

Ne, že by mě bavilo pořád mluvit o svém kolenu, ale už mě to prostě se*e. Dalo mě opravdu dost přemáhání, abych vydržel čtrnáct dnů nevyběhnout. Ten druhý týden jsem to dvakrát málem nevydržel a jednou jsem už dokonce držel v ruce své běžecké boty. Nakonec ale vždycky vyhrálo mé ukázněné já.

Po čtrnácti dnech jsem 1. března vyběhl na malý testovací běh. Tenhle okruh, který měří necelé čtyři kilometry běhám jen, když mi něco je. Zaživa se na něj nevydávám. Výsledek byl takový, že jsem to uběhl, ale koleno jsem cítil a druhý den mě regulérně bolelo. Bolest ale rychle ustupovala a následující den už bylo všechno v normálu.

Na další testovací běh jsem se vydal 4. března. Okruh jsem si prodloužil o oběh Staré plovárny a "natáhl" ho tak na necelých šest kilometrů. Tohle běhám, když se mi fakt nechce, což je většinou tak jeden dva dny, než na mě něco začne lízt. Tentokrát mě koleno trochu bolelo v závěrečné třetině, ale po doběhu se vše brzy uklidnilo. Z toho jsem usoudil, že se to lepší.

Od doby, co běhám jsem se skoro nedíval, jak jsem na tom s chozením. Poslední rok jsem se na statistiky nepodíval vlastně vůbec. Teď, když mám problém s tím zatraceným kolenem, tak mi chůze zase přijde jako docela dobrý nápad. Když nemůžeš běžet, tak jdi. Nedalo mi to a mrkl jsem se do statistik na Endomundu, kde je všechno pěkně od začátku.

Tento graf ukazuje mé chodecké aktivity. Skromný a nenápadný začátek v druhé polovině roku 2014. Euforii roku 2015 a výlet do nebes v roce 2016. V polovině roku 2016 jsem začal běhat, ale i tak mi zbylo dost prostoru nachodit nejvíc kilometrů. V dalších letech přidávám na běhání. A je to přirozeně na úkor chůze. Když to dám dohromady, vypadá to už trochu lépe.

Už to budou tři týdny, to byl ještě všude led, jsem uklouzl na chodníku. Ne při běhu, ale normálně při cestě do práce. Nohy se mi rozjely jak unavený štětce. Na zádech bágl s noťasem, ten se musí zachránit. Nejsem žádný ořezávátko a tak jsem ten provaz včas zastavil. Trochu divně jsem při tom musel zkroutit pravou nohu, ale zvládl jsem to. Ani rukama jsem se nedotkl chodníku.

Chvíli jsem se v duchu plácal po rameni. Jseš fakt skvělej, borec namakanej. Pravá noha kolem kotníku jen nesměle zvedala ruku, že by k tomu taky chtěla něco říct. Nepleť se do hovoru, když se baví dospělí, uťal jsem její pokusy o slovo.

Noha slušně počkala den a pak pořádně zařvala. Koleno bolelo jak čert, že jsme skoro nemohl chodit. Tohle nevypadá dobře, to mi bylo hned jasný. Počkal jsem pár dní, chodil jsem po několika letech zase tou nejkratší cestou.

Aktualizováno 6.1.2019 a 13.1.2019

Tak rok 2018 končí a já si můžu připsat do tabulky třetí sloupeček. 2018 je rokem, který je mým druhým kompletně proběhaným, protože v roce 2016 jsem začal běhat až v létě. Tak teď k těm číslům.

Za celý rok 2018 nachozeno a naběháno 3259 kilometrů. Zůstal jsem sice opět za svým plánem nachodit a naběhat desetkrát tolik, co je dnů v roce, ale i tak je to skvělé.

Dlouho jsem nic nenapsal, tak snad dnes, když je ten štědrý den. Přeji Vám krásné Vánoce a hodně zdraví a neposedné nohy v novém roce.

Naposledy jsem psal někdy v březnu. Od té doby se nic zásadního nezměnilo. Pořád běhám, jen jsem o tom nějak neměl potřebu psát. Do konce roku ještě pár výběhů zbývá, tak o kilometrech až příště.