IVO ŠTOLPA

Včera mě po několika dnech, kdy jsem se cítil nějak divně, definitivně sklátila nějaká viróza. Sotva dýchám, takže pár dní bez běhání. Achjo :-(

Po maratonu se sérií Milenium mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, že Lisbeth Salanderová z cely nevykoukne a že jde úplně o něco jiného. Chvíli trvá, než se člověk do děje ponoří, ale pak už to běží. Nic není tak, jak si v hlavě vyfantazírujete. Nakonec jsem byl ale rád, že ten poslední zvrat si autor odpustil, nechal děj doběhnout bez něj a syn zůstal synem svých rodičů.

Nerad bych to nějak zakřikl, ale kolo už dává pokoj. Alespoň do té míry, abych mohl běhat. V předposledním únorovém týdnu jsem naběhal pouhých 11 kilometrů než jsem s běháním musel přestat úplně. Poslední únorový týden a první březnový týden jsem neběhal vůbec. Až na konci jsem se odvážil na pomalé a velmi velmi opatrné čtyři kilometry.

Když jsem zjistil, že už by to možná šlo, tak jsem sice pomalu, ale přece začal znovu běhat. V druhém březnovém týdnu jsem z radosti naběhal 41 kilometrů. Asi jsem to trochu přehnal a koleno se zase začalo ozývat a tak jsem ve třetím týdnu naběhal jen 14 kilometrů.

Už dlouho jsem se chystal na tuto lahůdku. Tři audioknihy od švédského autora Stiega Larssona. Každá z nich kolem patnácti hodin poslechu. Trilogii namluvil Martin Stránský. Znal jsem se s jeho otcem a proto mi je tak nějak blízký. Navíc, Martin Stránský je pro audioknihy skutečně ten pravý. Dokázal by přečíst i recept na anglický čaj o páté tak, že byste ani nedutali, hltali každé slovo a nedokázali přestat poslouchat, protože byste chtěli vědět, jak to s tím čajem nakonec dopadne.

Knihy mají názvy: "Muži, kteří nenávidí ženy", "Dívka, která si hrála s ohněm" a "Dívka, která kopla do vosího hnízda".

Zřejmě je možné číst každou knihu samostatně, ale osobně si myslím, že to nedává moc smysl. Druhý a třetí díl začínají tam, kde ten předchozí skončil. V následujících dílech sice autor předhazuje záchranné kruhy šílencům, kteří by ta knihy chtěli číst v jiném pořadí, v podobě krátkých vysvětlivek předchozích dějů, ale nedělejte to a čtěte je pěkně popořádku.