Pod psa

Nevím, jestli takto vypadám i zvenku, ale uvnitř se cítím přesně tak. Něco na mě leze. Chtěl jsem dnes běžet něco delšího, ale trochu jsem ubral na svých běžeckých představách.

Původně jsem chtěl dát něco delšího, tedy půlmaratónek a dál. Měl jsem v plánu po každých patnácti minutách běhu zařadit dvě minuty chůze. Říkal jsem si, že mě to pomůže zdolat delší trať.

Ale ouha, již včera mě začaly pobolívat klouby, divně se zajížděly za očima a taky od nosu až dovnitř do hlavy. Když jsem se nadýchl, tak ten chladný vzduch (v obýváku máme 24 ° C) se prohnal hlavou, narazil na zadní stranu skla, na kterém se objevily malé prasklinky. Do ho ale nezastavilo, stočil se po obou stranách, prohnal se kolem uší a vepředu, někde za čelem se zuřivým úderem. Takový malý osobní CERN.

Dnes se mi tak, že dá rozum, vůbec nechtělo. Nakonec jsem se ukecal. Mé běžecké já již v představách podnikala dlouhý a nikdy nekončící po zimní Vysočinou. Mé druhé já, na protivnější, do to brblalo: “To nedáš! Dneska ne. Zkus jen taková tu zdravotní. Hele 5 kilometrů max, jasný!?”

Pokračovat ve čtení „Pod psa“

Úseky

Už mě ta zima fakt nebaví. Pořád jen samé to zimní pomalé dlouhé běhání. Není nad to si tu a tam porušit vlastní pravidla 🙂

Včera jsem vyběhl hned ráno v šest. Bylo -7°C a naštěstí už ne tak úplná tma, jako ještě před pár dny. Běželo se mi fakt krásně a jelikož jsem měl trochu více času tak jsem se nechal svými nožičkami vynést ven z města. Trasa to byla stará známá moje letní ranní klasika.

Řekl jsem si, že když se mi tak hezky běží, tak to zkusím udělat v tempu 6:00. Asi jsem trochu zapomněl, na ty kopečky, ze kterých se tahle trať skládá. A navíc ten hadr kolem ksichtu, abych nedýchal těch -7. No nakonec jsem to dal za 6:24. Ale což, taky dobrý.

Dnes jsem se vydal běhat večer. Výběr tratě byl úplně bez fantazie, protože to je moje klasika pro zimní večery. Už odpoledne jsem si ale řekl, že kopečky dneska fakt ne, ale že si běh zpestřím tím, že po každých pěti minutách volného běhu zařadím patnáct vteřin běhu rychlého. Ze začátku jsem byl v těch rychlostních vložkách trochu opatrný, protože jsem nevěděl, co to se mnou bude dělat, ale jak jsem běžel dál a dál, tak jsem pomalu ztratil ostych a běžel jsem, co zrovna terén umožňoval. Přece jen na většině trati ležel sníh a led. A švihnout s sebou, to jsem zrovna nechtěl. Ale i tak dobrý. Tempo v těch rychlostních vložkách 3:50 až 3:25 je na mě fakt dost dobré.

Pokračovat ve čtení „Úseky“

V lednu 2018 naběháno 208 km

Máme konec ledna a mě se podařilo dosáhnout další mety. Když jsem začal běhat, bylo tou metou naběhat za měsíc 100 km. Později jsem tuto pomyslnou laťku zvedl na 150. Někdy v polovině loňského roku jsem začal pošilhávat ještě o kousek výš.

Dokázat tak za měsíc naběhat 200 km, to by bylo super. Nejblíže jsem byl v září 2017, kdy jsem naběhal 177 km.

Konečně tento měsíc, tedy leden 2018 se to stalo. Zcela záměrně nepíši, že se to podařilo, ale že se to stalo. Minulou zimu jsem ubral na rychlosti a o co jsem ubral z rychlosti, o to jsem přidal na běhaných vzdálenostech. No a na jaře jsem poznal, že je to dobré.

Letos jsem začal s běháním hned pěkně zčerstva 1.1. a to rovnou šestnáct kilometrů. Za tento měsíc jsem uběhl tři půlmaratony. Dalších pět běhů bylo delších než patnáct kilometrů a další tři běhy (včetně toho dnešního) byly delší než deset kilometrů.

Pokračovat ve čtení „V lednu 2018 naběháno 208 km“

Prohlašuji dlouhé zimní běhy za zahájené

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo. Jak tak ale piju kafe, tak mi do pravého oka zasvítí sluníčko. Mrknu na teploměr a ono 10°C, samo, že na něj svítilo slunce, ale i tak. Tohle stojí za přemožení své přirozenosti a vyběhnout.

Když je tak krásně, tak to chce z města ven, nad tím nemá smysl moc dlouho dumat. Začínám jako téměř vždy Koželuhama, pod City parkem a za ním samozřejmě nikoliv k ZOO, ale kolem dopravního hřiště směr Stará plovárna.

Oběhnout Starou plovárnu a přes Pančavu to vzít Sasovským údolím, tak to v první řadě.

Ta cesta Sasovským údolím je krásná a stromy kolem se na dívají zřejmě už hodně dlouho. Přes Ráj jsem to vzal lesem do Rančířova.

Pokračovat ve čtení „Prohlašuji dlouhé zimní běhy za zahájené“

Rok 2017 v číslech

Rok 2017 je historicky prvním kalendářním rokem, který celý běhám. To je prvenství, které tomuto roku již žádný další nevezme, to je jisté. Ale i tak lze již lecos srovnávat.

Za celý rok nachozeno a naběháno 3232 kilometrů. Zůstal jsem tak celých pět set kilometrů. Ale vzhledem k potížím, které mne tento rok doprovázely, to je skvělý výkon.

Naběháno celkem 1475 kilometrů. Celkem 125 běhů. V průměru tedy 11,8 km na jeden běh. To je zase mnohem víc, než v co jsem doufal.

Pokračovat ve čtení „Rok 2017 v číslech“

Malá silvestrovská desítka

Díval jsem se na předchozí roky a nemohu říct, že silvestrovská procházka je tradicí. Vloni 30.12. sedmnáct kilometrů, předloni to jóóó, to bylo krásných šestnáct kilometrů přesně na Silvestra. No a 2014 široko daleko nic.

Celé odpoledne se dělám s chlebíčkama a jednohubkama. Pak si to všechno donesu k televizi, otevřu láhev vína a začnu. Do půlnoci to nikdy nestihnu. Teda tu láhev a jednohubky to jó. Ale ty chlebíčky dojídám i druhý den.

Ta dopolední procházka je prostě v tomto světle nutná. Skoro povinnost. A tak jsem vyrazil.

Pokračovat ve čtení „Malá silvestrovská desítka“

Když se zvrtne malé proběhnutí :-)

Včera večer jsem se vydal na malé proběhnutí. Na to mám vyhlídnutou trasu kolem řeky, která měří něco málo přes dvanáct kilometrů. Ale ne vždy vše dopadne tak, jak si člověk naplánuje.

Když jsem vyběhl, tak jsem chvíli uvažoval, že bych své rozhodnutí změnil a dal jen krátkou pětikilometrovku kolem Staré plovárny. Nejlepší lék na takové úvahy je čas. Chvíli běžíte a oni vás ty hloupé nápady na zkrácení trasy přejdou. Teda nevím jak u vás, ale u mě to funguje. Na odbočce pod Citiparkem jsem ani na chvíli nezaváhal a vydal se k ZOO, což je ten správný směr kolem Jihlávky k Jihlavě.

Byla tma klid. To vážně miluji. Ještě chyběl pod nohama křupající čerstvě napadaný sníh. Ale člověk nemůže mít všechno, tak je to nějak zařízené a je dobré se s tím smířit. To hlavní je, že místo nápadů na zkrácení trasy se mi v hlavě rodila myšlenka na malé prodloužení. Právě jsem byl za Kauflandem a tak jsem měl na rozhodnutí ještě dva kilometry.

U Českého mlýna jsem se vydal místo k lávce za Kauflandem, ke kamennému viaduktu, který vede na Keťásek. Hned za Viaduktem jsem uhnul vpravo po cestě vedoucí k Lídlu a od něj zase zpátky dolů k řece.

Abych neběžel dvakrát po stejné cestě, tak jsem to vzal po chodníku kolem silnice až k myčce. Na tom chodníku mě přepadla další hloupá myšlenka. Odbočit směrem na Borovinku. Čelovku mám, tak proč ne 🙂

Pokračovat ve čtení „Když se zvrtne malé proběhnutí :-)“

Co se mi v roce 2017 nepovedlo

Konec roku se již blíží a můžeme začít pomalu rekapitulovat. Souhrn toho, co se mi podařilo i s čísly napíšu někdy hned zkraje nového roku, až bude tento rok definitivně za námi. Zbývá sice jeden či dva běhy, ale i tak to nechám na příště. Nicméně je pár věcí, co se nepovedly a také těch, co už nedám i kdybych se rozkrájel.

Takže, stejně jako vloni jsem chtěl nachodit a naběhat celkem desetinásobek počtu dní v roce, tedy 3650 kilometrů. Je jisté, že tohle už letos nedám a zůstanu tak čtyři sta kilometrů před branami. Ale dal jsem přes tři tisíce kilometrů, což je pro mne stále malý zázrak.

Letos mě dost potrápila zranění. Nikoliv běžecká, ale běhání ovlivňující. Nejhorší byla ta blbost s kyčlí. Po naší zahradě se prohnal bagr a já se usmyslil, že ty hromady hlíny přeházím přes síto a porozvážím po zahradě. Ne, že by to nešlo zrealizovat. Ne, že bych to nezrealizoval. To jóóó. Ale té hlíny s kamením bylo opravdu hodně a jí si při nabírání lopaty pomáhal nohou. No a bylo to. Nakonec jsem musel skoro na dva měsíce vypustit běhání a skoro i chůzi na delší vzdálenosti. Ta bolest v kyčli se pak několikrát vrátila. Koneckonců se tu a tam připomíná dodnes.

Nestačilo, že jsem zpomalil díky kyčli. Začaly mě trápit zuby a to víc než jindy. Záněty a antibiotika nepatří k věcem, které by výkony nějak výrazně podpořily. To všechno asi výrazně přispělo k tomu, že jsem nezdolal svou celoroční dávku kilometrů.

Pokračovat ve čtení „Co se mi v roce 2017 nepovedlo“

Naběháno 2000 km

Tak dnešním během jsem dle svých statistik překonal hranici 2000 km. Počítáno od 10.7.2016, kdy jsem začal běhat. Tedy toho desátého jsem to ještě nevěděl. Byl to jen pokus.

Pokus, jestli jsem vůbec v padesáti šesti letech schopen začít běhat. Pokus, jestli můj plán, jak toho dosáhnout bude fungovat. Fungoval a já stále běhám 🙂

Chtěl jsem se dostat do kondice. Nevyplivnout duši při dobíhání autobusu. Dlouhodobý plán byl v šedesáti letech být schopen uběhnout půlmaraton. No, jestli tohle vyšlo nevím. Na to si budu muset ještě tři roky počkat. I když za ten rok a půl jsem už absolvoval tuto vzdálenost desetkrát. Párkrát jsem si ji o pár kilometrů prodloužil.

16.září letošního roku jsem uběhl zatím svou nejdelší vzdálenost 30,13 km. Z toho jasně vyplývá, že nejsem žádný maratonec. Jen půlmaratonec. Možná časem, uvidíme.

Pokračovat ve čtení „Naběháno 2000 km“

30 kilometrů

Tak na tohle jsem se chystal už od jara, kdy jsem zaběhl 25 kilometrů. Myslel jsem, že k tomu dojde někdy v létě, ale problém s kyčlí to odsunul až na dnešek. Přirozeně to ale nebylo tak, že jsem si řekl, jdu zaběhnout 30 kilometrů a bylo vymalováno.

V září mám docela dost naběháno a tak jsem už zhruba týden uvažoval o tom, že vyběhnu na delší běh a uvidím. Hodně se mi líbila myšlenka běžet přes Zaječí skok, protože jsem tudy mnohokrát šel a ani jednou neběžel.

V šest ráno koukám na meteo předpověď a je jasné, že pokud to chci dnes realizovat musí to být hned, protože už kolem jedenácté má začít pršet víc než by se mi líbilo. Teplota 9°C a slabě mrholí. Takže trenky a na nohy Salomony s membránou. Na vrch funkční triko Moira s dlouhým rukávem. Do pružného pásu klíče. Pokud by se meteorologové spletli, tak jsem raději do ledvinky nacpal nepromokavou větrovku.

6:18 vybíhám. Než zabouchnu dveře, raději dvakrát zkontroluji, že v pásu jsou klíče. Tohle nemůžu pokazit. Už jsem dvakrát zůstal stát před zabouchnutými dveřmi bez klíčů a mobilu. Manželka a dcera v práci a syn v Brně. Dnes je to v pohodě. Jsou tam.

Pokračovat ve čtení „30 kilometrů“