Ne vždy jde vše podle plánu

Včera mě po několika dnech, kdy jsem se cítil nějak divně, definitivně sklátila nějaká viróza. Sotva dýchám, takže pár dní bez běhání. Achjo 🙁

Jo Nesbo – Syn

Po maratonu se sérií Milenium mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, že Lisbeth Salanderová z cely nevykoukne a že jde úplně o něco jiného. Chvíli trvá, než se člověk do děje ponoří, ale pak už to běží. Nic není tak, jak si v hlavě vyfantazírujete. Nakonec jsem byl ale rád, že ten poslední zvrat si autor odpustil, nechal děj doběhnout bez něj a syn zůstal synem svých rodičů.

Pokračovat ve čtení „Jo Nesbo – Syn“

Tak konečně už zase běhám

Nerad bych to nějak zakřikl, ale kolo už dává pokoj. Alespoň do té míry, abych mohl běhat. V předposledním únorovém týdnu jsem naběhal pouhých 11 kilometrů než jsem s běháním musel přestat úplně. Poslední únorový týden a první březnový týden jsem neběhal vůbec. Až na konci jsem se odvážil na pomalé a velmi velmi opatrné čtyři kilometry.

Když jsem zjistil, že už by to možná šlo, tak jsem sice pomalu, ale přece začal znovu běhat. V druhém březnovém týdnu jsem z radosti naběhal 41 kilometrů. Asi jsem to trochu přehnal a koleno se zase začalo ozývat a tak jsem ve třetím týdnu naběhal jen 14 kilometrů.

Pokračovat ve čtení „Tak konečně už zase běhám“

Milénium 4 a 5

Knihy Davida Lagercrantze mám rád, opravdu rád. A také v obou knihách „Dívka v pavoučí síti“ a „Muž, který hledal svůj stín“ odvedl skvělou práci. Chápu, že někdo k těmto knihám může přistupovat kriticky, protože jde o sérii inspirovanou dnes již slavnou trilogií Milénium. Je dost znát, že ty dvě knihy nenapsal autor původní trilogie Stieg Larsson. V posledním dílu trilogie, jak už bývá zvykem, se všechny vyprávěné příběhy uzavřely a Tak David Lagerctrantz musel rozehrát příběhy zcela nové. Ve čtyřce z prostředí počítačů a internetu, v pětce je hlavní hrdinka Lisbeth Salanderová ve vězení. Kdo si myslí, že to musí být nuda, mýlí se.

Pokračovat ve čtení „Milénium 4 a 5“

Trilogie Milénium

Už dlouho jsem se chystal na tuto lahůdku. Tři audioknihy od švédského autora Stiega Larssona. Každá z nich kolem patnácti hodin poslechu. Trilogii namluvil Martin Stránský. Znal jsem se s jeho otcem a proto mi je tak nějak blízký. Navíc, Martin Stránský je pro audioknihy skutečně ten pravý. Dokázal by přečíst i recept na anglický čaj o páté tak, že byste ani nedutali, hltali každé slovo a nedokázali přestat poslouchat, protože byste chtěli vědět, jak to s tím čajem nakonec dopadne.

Knihy mají názvy: „Muži, kteří nenávidí ženy“, „Dívka, která si hrála s ohněm“ a „Dívka, která kopla do vosího hnízda“.

Zřejmě je možné číst každou knihu samostatně, ale osobně si myslím, že to nedává moc smysl. Druhý a třetí díl začínají tam, kde ten předchozí skončil. V následujících dílech sice autor předhazuje záchranné kruhy šílencům, kteří by ta knihy chtěli číst v jiném pořadí, v podobě krátkých vysvětlivek předchozích dějů, ale nedělejte to a čtěte je pěkně popořádku.

Pokračovat ve čtení „Trilogie Milénium“

Pořád to koleno

Ne, že by mě bavilo pořád mluvit o svém kolenu, ale už mě to prostě se*e. Dalo mě opravdu dost přemáhání, abych vydržel čtrnáct dnů nevyběhnout. Ten druhý týden jsem to dvakrát málem nevydržel a jednou jsem už dokonce držel v ruce své běžecké boty. Nakonec ale vždycky vyhrálo mé ukázněné já.

Po čtrnácti dnech jsem 1. března vyběhl na malý testovací běh. Tenhle okruh, který měří necelé čtyři kilometry běhám jen, když mi něco je. Zaživa se na něj nevydávám. Výsledek byl takový, že jsem to uběhl, ale koleno jsem cítil a druhý den mě regulérně bolelo. Bolest ale rychle ustupovala a následující den už bylo všechno v normálu.

Na další testovací běh jsem se vydal 4. března. Okruh jsem si prodloužil o oběh Staré plovárny a „natáhl“ ho tak na necelých šest kilometrů. Tohle běhám, když se mi fakt nechce, což je většinou tak jeden dva dny, než na mě něco začne lízt. Tentokrát mě koleno trochu bolelo v závěrečné třetině, ale po doběhu se vše brzy uklidnilo. Z toho jsem usoudil, že se to lepší.

Pokračovat ve čtení „Pořád to koleno“

I když běhám, tak chodím

Od doby, co běhám jsem se skoro nedíval, jak jsem na tom s chozením. Poslední rok jsem se na statistiky nepodíval vlastně vůbec. Teď, když mám problém s tím zatraceným kolenem, tak mi chůze zase přijde jako docela dobrý nápad. Když nemůžeš běžet, tak jdi. Nedalo mi to a mrkl jsem se do statistik na Endomundu, kde je všechno pěkně od začátku.

Tento graf ukazuje mé chodecké aktivity. Skromný a nenápadný začátek v druhé polovině roku 2014. Euforii roku 2015 a výlet do nebes v roce 2016. V polovině roku 2016 jsem začal běhat, ale i tak mi zbylo dost prostoru nachodit nejvíc kilometrů. V dalších letech přidávám na běhání. A je to přirozeně na úkor chůze. Když to dám dohromady, vypadá to už trochu lépe.

Pokračovat ve čtení „I když běhám, tak chodím“

Koleno au au

Už to budou tři týdny, to byl ještě všude led, jsem uklouzl na chodníku. Ne při běhu, ale normálně při cestě do práce. Nohy se mi rozjely jak unavený štětce. Na zádech bágl s noťasem, ten se musí zachránit. Nejsem žádný ořezávátko a tak jsem ten provaz včas zastavil. Trochu divně jsem při tom musel zkroutit pravou nohu, ale zvládl jsem to. Ani rukama jsem se nedotkl chodníku.

Chvíli jsem se v duchu plácal po rameni. Jseš fakt skvělej, borec namakanej. Pravá noha kolem kotníku jen nesměle zvedala ruku, že by k tomu taky chtěla něco říct. Nepleť se do hovoru, když se baví dospělí, uťal jsem její pokusy o slovo.

Noha slušně počkala den a pak pořádně zařvala. Koleno bolelo jak čert, že jsme skoro nemohl chodit. Tohle nevypadá dobře, to mi bylo hned jasný. Počkal jsem pár dní, chodil jsem po několika letech zase tou nejkratší cestou.

Pokračovat ve čtení „Koleno au au“

Rok 2018 v číslech

Aktualizováno 6.1.2019 a 13.1.2019

Tak rok 2018 končí a já si můžu připsat do tabulky třetí sloupeček. 2018 je rokem, který je mým druhým kompletně proběhaným, protože v roce 2016 jsem začal běhat až v létě. Tak teď k těm číslům.

Za celý rok 2018 nachozeno a naběháno 3259 kilometrů. Zůstal jsem sice opět za svým plánem nachodit a naběhat desetkrát tolik, co je dnů v roce, ale i tak je to skvělé.

Pokračovat ve čtení „Rok 2018 v číslech“

Veselé Vánoce

Dlouho jsem nic nenapsal, tak snad dnes, když je ten štědrý den. Přeji Vám krásné Vánoce a hodně zdraví a neposedné nohy v novém roce.

Naposledy jsem psal někdy v březnu. Od té doby se nic zásadního nezměnilo. Pořád běhám, jen jsem o tom nějak neměl potřebu psát. Do konce roku ještě pár výběhů zbývá, tak o kilometrech až příště.

Pokračovat ve čtení „Veselé Vánoce“