IVO ŠTOLPA

O běhání, malování, knihách a tak

Ivo Štolpa

Začal jsem hubnout a ejhle hubnu!

Mám výšku 180 cm a měl bych tedy vážit bajvoko do 80ti kilo. Když jsem se před třiceti lety ženil, vážil jsem 74. Jó, kde že ty časy jsou. Přestal jsem sportovat, jako programátor jsem toho taky moc nenaběhal a tak šla kila nahoru. Nebylo to hned, ale s každými Vánocemi jsem dvě až čtyři kila přibral. Dlouho se mi dařilo je zase na jaře shodit. A tak léta šla a já se úspěšně každé jaro vrátil alespoň k číslu 82. Ale pak se cosi zvrtlo.

Najednou jsem měl 87 a na jaře jsem se dostal jen na 84. Řekl jsem si: "taky dobrý" a nechal to být. Netušil jsem, že to je jen začátek. Další Vánoce to vyskočilo na 89 a já to zase srazil na 86. Říkal jsem si: "do těch devadesáti to je pořád dobrý" a byl jsem v klídku. Jenže to nějak nevyšlo a najednou to bylo přes devadesát.

"A sakra", vydechl jsem letos posledního února, když jsem se odvážil vlézt na váhu. "Tak 95? To už je trochu moc, ne? Od zítřka hubnu!"

Proč to píšu? Zjistil jsem, že to jde a není v tom žádná dřina. Tedy, není to úplně samo, ale jde to. Prvního března 2013 jsem tedy měl váhu 95 kilo a pevné odhodlání s tím něco udělat. No fajn, to už je skoro deset kilo dole, že jo! Kéž by.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Zaječí skok - sobotní procházka

Vydal jsem se v sobotu na odpolední procházku. Tentokrát jsem nezamířil k Vodárenským rybníkům, nýbrž jako cíl jsem si vybral Zaječí skok.

Proč? Inu, naposledy jsem tam byl jako kluk a mnoho si nepamatuji. Snad jen nervózní až zoufalé pokřikování učitelky, která se obávala, že některé ze svěřených dětí zopakuje onen legendární zaječí skok.

Doma jsem zjistil, že se dá jít ze Staré Hory po červené značce až k Zaječímu skoku a odtud zase dál do Rantířova.

No a cestu z Rantířova jsem již absolvoval mnohokrát - kdysi dávno dokonce naboso - ale to by už bylo úplně jiné povídání.

Den jsem si nevybral nejlépe,protože několik dní před tím pršelo a cesta byla blátivá a rozježděná nákladními auty. Jak jsem o pár set metrů dál zjistil, tato zapadlá část Jihlavy si žádala další elektrické vedení.

Na této cestě nebylo vůbec nic pozoruhodného, jen docela hezké svahy končící v řece. Co mne zaujalo stisknout spoušť mého mobilního fotoaparátu bylo pouze ztrouchnivělé torzo starého stromu - viz první foto.

Když jsem vyšel z lesa, spolu se mnou vyšlo i slunce a bunda šla kolem pasu. Všude kolem spousta květů a radujícího hmyzu.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Můj nejmilejší pohled na Jihlavu

Kdysi, v roce 1975 (bylo mi 15 let) jsem namaloval kousek Jihlavy z nezvyklého pohledu. Někteří mí spolužáci ze střední školy si ten obraz možná pamatují, protože jsem s nim přijel a domalovával ho až tam.

Původně měl zlatý rám, který zdědil po Leninovi. Dnes už je dost starý na to, aby si zasloužil svůj vlastní rám.

Dodnes ten pohled miluji a často se na ono zvláštní místo vracím. Přikládám foto z letošního února (2012), kdy byly světelné podmínky srovnatelné s obrazem. A také jednu fotku veselejší z 30.9.2012.

Pokračovat ve čtení...