IVO ŠTOLPA

O běhání, malování, knihách a tak

Ivo Štolpa

Po 1 roce

Tak včera to byl přesně jeden rok, kdy jsem začal běhat. V ten okamžik jsem nevěděl, že jsem “začal běhat”, jen jsem to zkusil. Šlo to a pokračovalo to. Ze začátku jen tak polehoučku střídání běhu s chůzí, ale postupně jsem chůzi úplně vypustil. Tedy ne chůzi jako takovou, ale to prokládání běhu chůzí. Jeden dovršený rok si zaslouží malou rekapitulaci.

Za ten rok:

  • jsem vyběhl přesně 123 krát
  • naběhal jsem celkem 1.459 kilometrů
  • během jsem strávil 179 hodin a 13 minut
  • průměrná délka jednoho běhu byla 11,9 km
  • 82 běhů bylo 10 a více kilometrů z toho 8 půlmaratonů a více.
  • svůj osobní rekord jsem překonal 61 krát.

Osobní rekordy:

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Běhání po zahradě 2 a kyčel

Poslední dobou každý víkend a někdy i v týdnu se věnuji zahradě. Nejde ani tak o to, aby byla ještě krásnější, ale spíš o to, aby byla alespoň jako před tím. Vlastně by mi úplně stačilo, kdyby ta plocha kolem chalupy snesla označení zahrada.

Po tom, co si z naší zahrady udělal tankodrom jeden šílený bagrista pod záminkou, že nám provede výkop na melioraci, okolí naší chaloupky zahradu nepřipomínalo ani náznakem.

Na obrázku je čerstvě založená skalka, která byla prvotní příčinou celé akce. Nad skalkou vpravo je vidět první hromádky, ke které se nepodařilo dostat bobíkem a musel jsem ji zlikvidovat ručně.

pokračování té hromádky. Za ní se roztahují dvě další. To já jen, aby bylo jasné, že když tohle máte vzít lopatou přes síto a pak z každé strany síta znovu do kotouče, a taky ten kotouč pak někam odvézt a s tou hlínou a sutí něco udělat, není divu, že to mé tělíčko trochu poznamená.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Běhání po zahradě

Dlouho jsem teď nic nenapsal. Měl jsem teď dvě nové zábavy, které mě zcela pohltily.

Ta první zábava bylo hledání pokladu na zahradě u chalupy. To je legrace, přirozeně. Napadlo nás, že si svažitou zahradu trochu srovnáme a že tím na předem určeném místě vznikne výškový předěl, na kterém vytvoříme skalku. Chtěl jsem se do toho pustit sám a ručně. Nejdřív jsem pokácel keře, které překážely našemu záměru a které tam nebudou. Když jsem se jal dolovat kořeny od prvního z nich, zjistil jsem, že tohle ručně nedám. Ty keře byly obrovské a jak jsem zjistil nejen nad zemí.

Pak kdosi, přišel s tím fantastickým nápadem, že náš problém vyřeší malý bagr. Tak proč ne, že jo. No, a když už tam bude ten bagr, tak by mohl taky trochu hrábnout kolem chalupy, abychom to mohli trochu zmeliorovat.

Malá část výsledku je na prvním snímku. Výkop 18 + 6 metrů. Kolem chalupy byl beton, který šel pryč taky.

A tady nastupuji já betonobijec. Pětikilová palice a kolečko mi byly pomocníci. Výsledek mého řádění je na obrázku níže. Zhruba šest tun rozmláceného betonu svezeného na hromádku.

Tuto hromádku odvezlo jedno auto. Pak nastal problém, kam s těmi hromadami hlíny se štěrkem a kamením. Kvůli tomu přijely dvě šestitunky a bobík. Tři plné valníky toho byly.

Tak to byla ta první zábava. Ta druhá byla viróza, která zapříčinila v prvním týdnu to, že mi valily z nosu dva niagarské vodopády. Blbnout na zahradě se dalo, ale běhat ne.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Dva půlmaratony v jednom měsíci? Jasně!

Teď se mi pár dní nechtělo vyběhnout. Nevím proč, ale nechtělo. Včera jsem se konečně vykopal a vyběhl. Netušil jsem ale, co z toho zase bude.

Tak si to shrňme: 1.4. 10km, 4.4. 12km, 5.4. 25km, 11.4. 18km, 16.4. 12km a včera 22.4. 21km. On ten důvod, proč se mi moc nechce, bude asi docela jasný. Zase řádím jako blázen.

Ty poslední běhy nebyly nijak plánované. Stejně jako včera. Prostě jsem pěkně pomaloučku vyběhl a až v průběhu jsem se rozhodl, kudy se vydám. V okamžiku, kdy jsem odbočil ven z města, tak mi bylo jasné, že z toho bude alespoň čtrnáctka.

Pokračovat ve čtení...
Ivo Štolpa

Hlavně nic nepřehánět!

Minulý týden jsem na jeden zátah uběhl 25 kilometrů. Pro někoho možná směšná vzdálenost, pro jiného nedosažitelná meta. Pro mě skvělý výsledek. Minulý rok jsem se dostal na 23 kilometrů, takže se mi podařilo hned zjara posunout metu o dva kilometry.

Tento týden, šest dní po té pětadvacítce jsem si dal 18 kilometrů. Běžel jsem skoro po stejné trase jen jsem si uprostřed zkrátil cestu o kilometr a na konci jsem taky něco ubral.

Pár dní se z toho dostávám. Ne že bych byl z toho nějak rozsypanej, ale tělíčku se jaksi nechce běhat. Prostě na to kašle a já jsem nenašel páky, jak ho přesvědčit. Asi ty dva dlouhé běhy necelý týden po sobě bylo moc. Nevím.

Je tedy pravda, že běhám mnohem víc, než jsem si při plánování roku (plánovat se musí, to je jasný!) dokázal představit. Měl jsem takovou představu, podle loňských čísel, že jednu třetinu odběhám a dvě třetiny odchodím. Zatím je to skoro fifty-fifty.

Ono to taky může být tím, že běhání je prostě zábava sama o sobě. Naopak při chůzi na dlouhé vzdálenosti se člověk něčím musí zaměstnat. Nejlepší je kochat se okolím. To ale přirozeně musí být čím. Jaro, léto a podzim jsou na kochání fajn. Ale jaro se pořádně ještě nerozjelo a už zase vyhrožují zimou.

Když už jsme u té zimy, tak malé zamyšlení nad mým zimním běháním. Běhat jsem začal vloni v létě, takže to byla moje první běhací zima. Za prosinec, leden a únor jsem naběhal 435 kilometrů. Tak moc jsem opravdu nečekal nečekal.

Pokračovat ve čtení...