Koleno au au

Už to budou tři týdny, to byl ještě všude led, jsem uklouzl na chodníku. Ne při běhu, ale normálně při cestě do práce. Nohy se mi rozjely jak unavený štětce. Na zádech bágl s noťasem, ten se musí zachránit. Nejsem žádný ořezávátko a tak jsem ten provaz včas zastavil. Trochu divně jsem při tom musel zkroutit pravou nohu, ale zvládl jsem to. Ani rukama jsem se nedotkl chodníku.

Chvíli jsem se v duchu plácal po rameni. Jseš fakt skvělej, borec namakanej. Pravá noha kolem kotníku jen nesměle zvedala ruku, že by k tomu taky chtěla něco říct. Nepleť se do hovoru, když se baví dospělí, uťal jsem její pokusy o slovo.

Noha slušně počkala den a pak pořádně zařvala. Koleno bolelo jak čert, že jsme skoro nemohl chodit. Tohle nevypadá dobře, to mi bylo hned jasný. Počkal jsem pár dní, chodil jsem po několika letech zase tou nejkratší cestou.

Po několika dnech klidu to už vypadalo docela dobře, i když jsem koleno pořád cítil. Natáhl jsem kolenní ortézu a zkusil vyběhnout. Jen tak tři kilometry. Běh nic moc a po něm taky moc ne. Ale za dva dny mě otrnulo a zkusil jsem uběhnout sedm kilometrů bez ortézy. No, uběhl jsem je, ale koleno se ozvalo pěkně naplno. Byl jsem zase na začátku. Sakra.

Vydržel jsem týden a zkusil bez ortézy znovu tři kilometry. Nebyl to dobrý nápad. Běželo se mi sice docela dobře, za to po běhu se ozvalo koleno a to dost hlasitě. Vlastně mě bolela skoro celá pravá noha, jak jsem přetížil i ostatní klouby a svaly. Začal jsem trochu cítit i levou kyčel, kterou jsem si pochroumal vloni. Určitě to je z toho kulhání.

Rozhodl jsem se, že si zkrátka musím dát běžecký půst a to tak dlouho, dokud budu to zatracený koleno při chůzi cítit. Zatím je to pět dnů. A mě už svrbí palce na nohou. Musím to ale vydržet. S tou kyčlí se to vloni taky pořád opakovalo, než jsem na měsíc nevysadil.

Doufám, že to měsíc trvat nebude. Držím si palečky.