Když se zvrtne malé proběhnutí :-)

Včera večer jsem se vydal na malé proběhnutí. Na to mám vyhlídnutou trasu kolem řeky, která měří něco málo přes dvanáct kilometrů. Ale ne vždy vše dopadne tak, jak si člověk naplánuje.

Když jsem vyběhl, tak jsem chvíli uvažoval, že bych své rozhodnutí změnil a dal jen krátkou pětikilometrovku kolem Staré plovárny. Nejlepší lék na takové úvahy je čas. Chvíli běžíte a oni vás ty hloupé nápady na zkrácení trasy přejdou. Teda nevím jak u vás, ale u mě to funguje. Na odbočce pod Citiparkem jsem ani na chvíli nezaváhal a vydal se k ZOO, což je ten správný směr kolem Jihlávky k Jihlavě.

Byla tma klid. To vážně miluji. Ještě chyběl pod nohama křupající čerstvě napadaný sníh. Ale člověk nemůže mít všechno, tak je to nějak zařízené a je dobré se s tím smířit. To hlavní je, že místo nápadů na zkrácení trasy se mi v hlavě rodila myšlenka na malé prodloužení. Právě jsem byl za Kauflandem a tak jsem měl na rozhodnutí ještě dva kilometry.

U Českého mlýna jsem se vydal místo k lávce za Kauflandem, ke kamennému viaduktu, který vede na Keťásek. Hned za Viaduktem jsem uhnul vpravo po cestě vedoucí k Lídlu a od něj zase zpátky dolů k řece.

Abych neběžel dvakrát po stejné cestě, tak jsem to vzal po chodníku kolem silnice až k myčce. Na tom chodníku mě přepadla další hloupá myšlenka. Odbočit směrem na Borovinku. Čelovku mám, tak proč ne :-)

U Borovinky jsem podběhl dálniční přivaděč a běžel polní cestou kolem rybníka na Bedřichov. Když jsem probíhal křižovatku, kde se nedávno stala ta šílená vražda, nedalo mi nevzpomenout si.

Dál už mi cesta byla více méně jasná. Kolem školy na Kollárově ulici, k hlavnímu nádraží a pak podél trati směr Helenín. Dole U břízek přes mostek a za ním hned vlevo lesíkem do šíleného kopce, který končí u rybníka za dalším Lídlem. Pak na křižovatku u Teska. Už tam skoro měsíc svítí taky nápis Decatlon. Musím se tam mrknout. Rozšiřuje to počet značek, na které si můžu v Jihlavě sáhnout.

Když jsem běžel dolu ke starému brněnskému mostu, tak jsem pochopil, že jsem opravdu blízko k půlmaratónku, ale že mi budou tak dva tři kilometry chybět. Když jsem odbočil ze starého brněnského mostu kolem městské policie za Citipark, tak mi bylo úplně jasné, co s tím. Vlastně stačí odbočit směrem na Starou plovárnu. Proč ne, když jsem na začátku běhu měl takovou chuť tam odbočit.

Proběhl jsem kolem plovárny a pro jistotu jsem se nevrátil přes mostek na druhou stranu plovárny, ale pokračoval jsem až na Pančavu. Ten kilometr se může hodit. S ním by ten půlmaratónek mohl končit přímo před barákem.

Z Pančavy jsem běžel zpět k plovárně. Po druhém břehu a po hrázi zpět k Citiparku. Od něj už je domů jeden a půl kilometru. Kouknu na hodinky a je mi jasné, že “cílem” proběhnu někde u studánky na Skalce. Trefil jsem se.

Těch pár set metrů od studánky domů už pěkně mírně vychodit, vyklusat. Až teď jsem si uvědomil, jak mě to dalo zabrat. Čas nic moc. Teda spíše blíž k tomu nic, než k tomu moc. Nohy mě pěkně bolely, ale byl jsem opravdu šťastný, že jsem to dal.

Dnes mohu říct, že je to včerejší šílenství bez následků. Nohy nebolí a kyčel je taky na svém místě :-) Vypadá to, že to nešťastné období kdy mě střídavě trápila kyčel a záněty zubů a troje antibiotika v jednom roce, je definitivně za mnou. Nerad bych to nějak zakřikl. Mám čtyři kila navrch (což je malý batůžek s notebookem). Doufám, že ho teď budu mít příležitost vyběhat.

To ale nechám až na příští rok.

Záznam běhu na Strava.com: