Kadence

Chci mluvit o kadenci kroků při běhu. Fotka s tím samozřejmě nesouvisí i když někdo při běhu možná dupe jak slon. Ale je fajn, když se před rodinnými domky uprostřed Jihlavy prochází slon. Říkám: “čau slone, můžu si tě vyfotit”? “Jasně brácho” s úsměvem odpovídá slon. Tak jsem zmáčkl spoušť.

Ale zpět k té kadenci. My běžící amatéři se od těch pravých běžců prý lišíme kadencí kroků. Zatímco my běháme s kadencí 160 až 170, tak opravdoví běžci 180, 190 i více. Někde jsem četl, že teprve od 183 je to pravé ořechové.

Koukl jsem do svých záznamů. No hrůza! Zjistil jsem, že se nenacpu ani do chlívečku “amatér”. Běhám s kadencí tak 153 až 163. Jó a v zimě, nebojím se to říct, ještě míň.

S blížícím se jarem kadence zase pomalu stoupala. Jednou jsem dokonce naměřil kadenci 166. No bombááá!

Jelikož jsem tvor zvídavý, tak jsem si řekl, že to zkusím. Přešteloval jsem na hodinkách alarmy, což spočívalo ve vypnutí pípání při krajních mezích tepovky, přidal obrazovku s kadencí a aktuálním tempem a vyběhl.

Snažil jsem se držet kadenci co nejvýš. Připadal jsem si jak šílený tanečník na rozpálené peci. Zjistil jsem ale, že se na to dá docela zvyknout. Když jsem doběhl, tak čumím na výsledky a fakt, že to má něco do sebe. Samý osobák včetně nejrychlejších 10 km. Průměrná kadence 180. Tak to taky vyšlo parádně. Místo standardních 12 km jsem dal jen těch deset, což se dá přičíst na vrub toho divného cupitání, které si prostě vyžádalo energii potřebnou na ty poslední dva kilometry.

Další běhy už nehlídám kadenci na hodinkách, ale běžím jen tak. I tak výsledná kadence 175, 176, 176. Už si pomalu zvykám. Nechci dělat závěry ze čtyř běhů.

Dám to mu tak měsíc a uvidíme.