Hlavně nic nepřehánět!

Minulý týden jsem na jeden zátah uběhl 25 kilometrů. Pro někoho možná směšná vzdálenost, pro jiného nedosažitelná meta. Pro mě skvělý výsledek. Minulý rok jsem se dostal na 23 kilometrů, takže se mi podařilo hned zjara posunout metu o dva kilometry.

Tento týden, šest dní po té pětadvacítce jsem si dal 18 kilometrů. Běžel jsem skoro po stejné trase jen jsem si uprostřed zkrátil cestu o kilometr a na konci jsem taky něco ubral.

Pár dní se z toho dostávám. Ne že bych byl z toho nějak rozsypanej, ale tělíčku se jaksi nechce běhat. Prostě na to kašle a já jsem nenašel páky, jak ho přesvědčit. Asi ty dva dlouhé běhy necelý týden po sobě bylo moc. Nevím.

Je tedy pravda, že běhám mnohem víc, než jsem si při plánování roku (plánovat se musí, to je jasný!) dokázal představit. Měl jsem takovou představu, podle loňských čísel, že jednu třetinu odběhám a dvě třetiny odchodím. Zatím je to skoro fifty-fifty.

Ono to taky může být tím, že běhání je prostě zábava sama o sobě. Naopak při chůzi na dlouhé vzdálenosti se člověk něčím musí zaměstnat. Nejlepší je kochat se okolím. To ale přirozeně musí být čím. Jaro, léto a podzim jsou na kochání fajn. Ale jaro se pořádně ještě nerozjelo a už zase vyhrožují zimou.

Když už jsme u té zimy, tak malé zamyšlení nad mým zimním běháním. Běhat jsem začal vloni v létě, takže to byla moje první běhací zima. Za prosinec, leden a únor jsem naběhal 435 kilometrů. Tak moc jsem opravdu nečekal nečekal.

Zpomalil jsem, to jó. Ale jinak pořád dobrý. Oblečení jsem moc neřešil i když letos to mrzlo fakt parádně. Koupil jsem si tubus, kterým jsem si chránil krk a při mrazech pod -15°C jsem ho vytáhl až pod oči. Na hlavu mám čepici. Tenkou, ale mě hlava při běhu pěkně topí, takže nevadí. Jen při větších mrazech jsem přes ni přetáhl čelenku. Na nohách krosovky Asics s Goretexem, tlustší ponožky od Moiry a tepláky (bral jsem je od +10°C do -17°C). Nahoru jsem odhadem natáhl jedno až dvě trička a bundu (od tenké, přes teplákovku až po mišelínku). Jo, a na roce rukavice. Tenoučký, ale většinou stačily.

Moje první zima mě mile překvapila. Naběhal jsem spoustu kilometrů, zima mi nevadila, ani když byla třeskutá. Běhání na ledu a sněhu byl nový zážitek a opravdu mě bavil. Nutilo mě to jinak našlapovat, víc si hlídat balanc. Myslím, že to mému běhání opravdu pomohlo.

Běh ale není zimní sport a tak se už těším, až to jaro propukne naplno a pozvolna se začne měnit na léto.

A co se těch délek jednotlivých běhů týče, tak prostě běhám dál. No a? Asi to bude pokračovat. Vím, že jsou běžci, co běhají z práce domů desítky kilometrů a téměř denně. Vím, že jsou běžci, co běhají i padesát kilometrů a pak také ti, kteří při plánování svých běhů na padesátce začínají. A jsem rád, že někteří z nich jsou starší než já.

Hlavně ať nám to běhá, že jo?