Botičky do sněhu a vodičky

Tak jsem to dnes nevydržel a zase jsem vyběhl. Všude to taje jak vzteklé a o vodu není nouze. Taky jsem odhalil jedno fyzikální tajemství: když na ledové boule dáte trochu vody, tak se z nich stanou slovy Julie Roberts ve filmu Pretty Woman "svině klouzavý". Asi trochu mimo, že jo. Souvislost to samozřejmě má. Jednak mé botičky zase tak moc nekloužou a vodičky se taky nebojí.

Ale vezmu to od začátku. Když jsem začal chodit na pomezí chůze a běhu a tu a tam jsem se opravdu rozběhl, pořídil jsem si na to běžecké boty Reebook. Byly opravdu skvělé a nachodil jsem v nich více jak dva tisíce kilometrů.

Nic ale netrvá věčně a když mě opustily, koupil jsem narychlo boty Lotto CrossRide 600. Co bych chodil kolem horké kaše, v souboji se sešmajdanými reebooky to Lotto projelo na celé čáře. Tím prosím neříkám, že Reebook je lepší než Lotto. Možná ano, ale nemohu tak soudit porovnávám-li Reebooky v základní ceně 2400,-Kč s Lotto CrossRide 600 v ceně 1100,-Kč.

Ať jsou Lotto CrossRide 600 jaké chtějí, nic to nezmění na faktu, že jsem je měl na nohou 10.7.2016, když jsem poprvé vyběhl s cílem rozběhat se z nuly na půlmaraton. Nemám na mysli žádný závod, ale prostě jen touhu padesátišestiletého pitomce být i v šedesáti schopen uběhnout půlmaraton. Říkal jsem si, že na to mám čtyři roky, tak to přece nějak dám.

Tak toto jsou oni poté, co jsem je začátkem prosince odložil do botníku s tím, že na chalupu budou ještě dobrý. Na podrážce je viděl, že jsou opravdu a definitivně po smrti. Celkem jsem na nich naběhal 765 kilometrů, což je proti Reebookům méně než polovina. Na druhou stranu se Reebooky jen procházely, zatímco Lotta jsem nutil celou tu dobu běhat.

Pak přišel začátek prosince a s ním i první sníh. Z prvního sněhu má člověk ještě takovou tu dětskou radost. Napadlo ho tehdy tak deset centimetrů. Vydržel sotva pár hodin. Když byl s přeměnou ze sněhu na vodu zhruba v polovině tedy ve skupenství, kterému se říká "sračka" přepadl mě skvělý nápad jít si zaběhat. Když jsem vyběhl, tak to vypadalo ještě docela dobře. Na naší West side dost táhne, takže ta hmota, která připomínala sníh asi jako jablonecká bižuterie diamant, ještě jakžtakž držela pohromadě. Ale jak jsem běžel níž, víc k řece, tak se to měnilo na deset centimetrů vysokou kaluž bez břehů. Prostě to tam stálo a klepalo se to jak rosol na talíři s Parkinsonem. No a do toho já čvacht, čvacht, sakra, čvacht. Kdybych běžel v ponožkách, dopadl bych lépe. Jak je totiž všeobecně známo, voda z ponožek vytýká rychleji než z bot.

Druhý den jsem letěl do obchodu pevně rozhodnutý najít řešení, protože zima teprve řekla své první A a já nehodlám čekat na její B jen v ponožkách. Nakonec jsem si vybral Asics Gel SONOMA 2 G-TX. Do výběrového finále se ještě probojovaly boty Salomon, ale ty Asicsy mi prostě líp seděly. Nevím, jak to ti kluci větnamský číslují, protože tak velký číslo bot jsem si ještě nekoupil. Ale jak jsem řekl, nožičce se líbily. Mají membránu, takže jsou trochu těžší, malinko tužší, ale sucho je sucho. Prý se v nich noha moc potí. To nemohu potvrdit. Zatím jsem v nich běhal při teplotách +5 až -17 a dobrý. Už jsem s nimi naběhal 347 kilometrů, takže fakt dobrý.

Jasně, až pominou ty jarní plískanice, tak se poohlédnu po něčem vzdušnějším a Asics Gel SONOMA 2 G-TX si půjdou až do podzimu odpočinout do regálu.

Ještě k dnešnímu běhu. Vůbec se mi ráno nechtělo a vykopal jsem se až po deváté s tím, že dám jen malý výklus. Nakonec z toho bylo 11,49 km a čtyři osobní rekordy. Takže podle rána těžko soudit celý den.