Tak, jako že jo!

Poslední dobou to tady vypadá jak na webu čtenářského kroužku. To ale nemá nic společného s tím jak moc či málo běhám. Běhám. Tak, jako že jo!

Trošku mám ale problém o svém běhání psát. Jakože v sobotu ráno jsem vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. A tak jsem v neděli večer zase vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. Pak jsem dva dny programoval, až se mi z hlavy kouřilo a proto jsem ve středu brzy ráno vyběhl, běžel, doběhl a byla to paráda. To by vydržel číst jen skutečný šílenec.

S mým běháním je totiž takový malý problém. Je mi padesát devět (tedy bude mi v srpnu) a tak běhám pomalu (většinou) a tak vás nemohu „šokovat“ výčtem svých časů na nejrůznější vzdálenosti. Nemám vůbec žádné závodní ambice a proto se nezúčastňuji žádných závodů, vlastně čehokoliv, co závody připomíná, nebo by se v závod mohlo zvrhnout, takže vás nemohu oblažit fotografiemi své osoby prohýbající se pod tíhou medailí, selfíčkama se známými běžci či úplně neznámými kamarády a přilblými příhodami ze závodů či z toho, co je předcházelo, či následovalo.

Nicméně, pořád běhám. Běhám rád a dle mého skromného názoru i docela dost. Nevím, jestli mé žvásty tady někdo čte. Je to takové to „Hustone, naslepo“, jak říkal George Clooney v Gravitaci. Pokud ano, je to skvělé. Pokud, byť jeden jediný člověk, si řekne: „Když to dá takovej dědek, tak to dám taky“, má to celé tady smysl.

Choďte, běhejte, sportujte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *