Co při běhu na uši

Řeč nebude o klapkách, ale o sluchátkách na poslouchání. Nehledejte zde zasvěcené recenze, ale jen můj vlastní příběh a postupný vývoj.

Tak především, běhací sluchátka nemusí být nutně naprosto jedinečná svými reprodukčními kvalitami. Je pochopitelně dobře, když to nezní jak ze sudu, nebo jako reklama na cirkulárku, ale nejde nám o sluchátka na klasiku u krbu se sklenicí skvělého vína.

Musím také říci, že neběhám se sluchátky vždy. Rád běhám jen tak po lesích a kochám se. V takovém případě mi ucpané uši přijdou jako kontraproduktivní. Když si je vezmu, tak abych poslouchal audioknihu. Hudbu si taky pouštím, ale většinou jen, na testovací běh, kde se soustředím na výkon. Při něm mi hudba pomáhá udržet tempo a překonat kritické okamžiky.

Drátová sluchátka

Asi jako každý, jsem i já začal se sluchátky, které jsem dostal k mobilu. Skončily po pár týdnech s vytrženým drátem z levého sluchátka. U dalších se zlomil drát u konektoru, jak se telefon v kapse otočil na stranu. Hledal jsem stále odolnější varianty a tlustšími šňůrami s opletením nebo pogumováním. Bohužel výsledek byl vždy stejný. Měsíc bylo maximum a musel jsem hledat nové. Do dnes jedny mám jako rezervní. Jsou to pecky s držáky za ucho.

Platronics

Tohle byly moje první bezdrátová sluchátka. Už nevím ten typ a v nabídce už jsem je nenašel. Byly to špunty propojené plochou pogumovanou šňůrou za krk. Běhalo se s nimi dost dobře. S drátovými sluchátky se to vůbec nedalo srovnat. Jejich problém byl v tom, že vyčnívaly z ucha snad dva centimetry. Když jsem si nasadil čepici, tak její lem mi sluchátka zatlačoval až do mozku. Nic příjemného. Vedlo to až k tomu, že jsem v zimním období úplně přestal poslouchat. Další problém byl ten, že kvůli tomu jak moc vystupovaly z uší, měly tendenci vyskakovat. Nesnášely žvýkání. Když jsem si při běhu vzal nějakou rozinku, nebo oříšek, tak alespoň jedno sluchátko za chvíli z ucha vyskočilo. Po dvou letech jsem si koupil nová sluchátka a Platronicsy jsem dal na „dojetí“ synovi.

After Shokz Trekz Titanium

Tahle sluchátka jsem si pořídil letos v únoru. Hned nato jsem zjistil, že After Shokz vycouval z Českého trhu. Nevadí sluchátka jsou skvělá. Týlní most konečně řeší to nepříjemné tahání šňůry za krkem. Technologie poslechu přes spánkovou kost se ukázala jako naprosto funkční. Tuhý týlní most překáží čepici. Není to ale nic hrozného, nicméně již chápu změnu v nové generaci Air, kde týlní most jde níže. To, že slyšíte okolní zvuky je z hlediska bezpečnosti skvělé, ale ve městě je prostě hodně míst, kde s After Shokzy uslyšíte úplné prd a budete si muset zacpat ucho prstem. Zkuste ale běhat s ukazováčky v uších. Ne, vážně to dlouho nejde.

Přes uvedené připomínky se Trekz Titanium ukázaly jako skvělá volba. Rychle nasadíte a sluchátka samy drží. Ovládat s nimi můžete všechno i hlasitost. Jasná volba, jen kdyby mi po měsíci nezačalo vynechávat levé sluchátko. Poslal jsem je na reklamaci a bohužel mi vrátili nikoli opravená sluchátka, ale peníze.

KOSS BT221 i

Tak tyhle sluchátka jsou fakt divné. Koupil jsem je jako náhradní, než se vyřídí reklamace After Shokzů. Líbilo se mi, že mají měkké polštářky na malých talířcích, což slibovalo málo nepříjemného tlačení, píchání a dobrou kvalitu poslechu. Skvělá vyla i šestihodinová výdrž. Bohužel uchycení sluchátek za uši se ukázalo jako nešťastné. Sluchátka byla tak nějak na kraji ucha a ne tam, kde by je člověk chtěl mít. Dal jsem je vyzkoušet i známým se stejným výsledkem. Krokem zpět je tenký drátek, kterým jsou sluchátka spojena. Při otočení hlavy tahá za ucho a je jen otázkou času, kdy se u jednoho sluchátka urve. Nepříjemný pocit je znásoben ovládáním , které obohacuje svou přítomností pravou část šňůry. Samotná sluchátka jsou dostatečně velká, aby ovládání šlo umístit přímo na ně.

Nechám si je, ale jen jako náhradní. I když mě zatím nenapadá, proč bych jim dal přednost před mými současnými sluchátky.

Lamax Dots 1

Tyhle sluchátka jsou výsledkem mé cesty po slastech a strastech běhacího poslechu. Koupil jsem si je protože: jsou to dvojčata a tudíž bez pupeční šňůry v podobě šňůry nebo týlního mostu. Jsou to sice špunty, ale z ucha vystupují jen nepatrně a nevadí jim ani čepice. Utlumení okolního zvuku je velmi dobré. Běhání po silnici tak sice může být relativně nebezpečnější než s After Shokzama, ale slyšet přes ně přece jen je.

Malou nevýhodou je sice výdrž jen tři hodiny. Takových běhů ale v jednom roce zase tak moc nemám. Navíc, mohu si s sebou vzít malé pouzdro, které slouží jako nabíječka. Sluchátka se v něm nabíjí dost rychle. Každých pět minut nabíjení dá půlhodinu poslechu. Kdyby těch patnáct hodin poslechu bylo přece jen málo, tak se dá poslouchat jen jedním sluchátkem a střídat je. Dosáhne se tak až na třicet hodin poslechu. Tohle je ale varianta, která u mě asi nehrozí.

Jako jediná drobná nevýhoda je to, že na sluchátkách se nedá ovládat hlasitost. Zatím mě to ale nevadilo, protože okolní hluk tlumí dostatečně a tudíž nemusím každou chvílí přidávat hlasitost, když se blížím k rušné křižovatce a za ní zase naopak.

Takže zatím nadšení a potlesk. Nechápu, proč jsem si je nekoupil hned.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *