Číslo 5 žije!

Po porouchaném kolenu a následné viróze jsem zase zpět.

Nějak se nechtěla spárovat sluchátka s mobilem. Ono to je spíš tím mobilem, který si dnes jen tak přestal zvonit. Pár restartů a odinstalování apky Contact+ to sice zpravilo, ale pak zase nějak nešly ty sluchátka.

Nechal jsem všechno to harampádí doma a vyběhl jen tak v trenkách a tričku. Testnul jsem desítku, jestli ji dám pod hodinu, tak se budu definitivně považovat za vyléčeného.

Pokračovat ve čtení „Číslo 5 žije!“

Co při běhu na uši

Řeč nebude o klapkách, ale o sluchátkách na poslouchání. Nehledejte zde zasvěcené recenze, ale jen můj vlastní příběh a postupný vývoj.

Tak především, běhací sluchátka nemusí být nutně naprosto jedinečná svými reprodukčními kvalitami. Je pochopitelně dobře, když to nezní jak ze sudu, nebo jako reklama na cirkulárku, ale nejde nám o sluchátka na klasiku u krbu se sklenicí skvělého vína.

Musím také říci, že neběhám se sluchátky vždy. Rád běhám jen tak po lesích a kochám se. V takovém případě mi ucpané uši přijdou jako kontraproduktivní. Když si je vezmu, tak abych poslouchal audioknihu. Hudbu si taky pouštím, ale většinou jen, na testovací běh, kde se soustředím na výkon. Při něm mi hudba pomáhá udržet tempo a překonat kritické okamžiky.

Drátová sluchátka

Asi jako každý, jsem i já začal se sluchátky, které jsem dostal k mobilu. Skončily po pár týdnech s vytrženým drátem z levého sluchátka. U dalších se zlomil drát u konektoru, jak se telefon v kapse otočil na stranu. Hledal jsem stále odolnější varianty a tlustšími šňůrami s opletením nebo pogumováním. Bohužel výsledek byl vždy stejný. Měsíc bylo maximum a musel jsem hledat nové. Do dnes jedny mám jako rezervní. Jsou to pecky s držáky za ucho.

Platronics

Tohle byly moje první bezdrátová sluchátka. Už nevím ten typ a v nabídce už jsem je nenašel. Byly to špunty propojené plochou pogumovanou šňůrou za krk. Běhalo se s nimi dost dobře. S drátovými sluchátky se to vůbec nedalo srovnat. Jejich problém byl v tom, že vyčnívaly z ucha snad dva centimetry. Když jsem si nasadil čepici, tak její lem mi sluchátka zatlačoval až do mozku. Nic příjemného. Vedlo to až k tomu, že jsem v zimním období úplně přestal poslouchat. Další problém byl ten, že kvůli tomu jak moc vystupovaly z uší, měly tendenci vyskakovat. Nesnášely žvýkání. Když jsem si při běhu vzal nějakou rozinku, nebo oříšek, tak alespoň jedno sluchátko za chvíli z ucha vyskočilo. Po dvou letech jsem si koupil nová sluchátka a Platronicsy jsem dal na „dojetí“ synovi.

Pokračovat ve čtení „Co při běhu na uši“

Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota

Agáta jistojistě patřila mezi nejproduktivnější spisovatelky detektivek. Z dnešního pohledu jsou zápletky překonstruované, děj plytký, mdlý a rozuzlení většinou dost hloupé. Jinými slovy, jako detektivku to prostě číst nesmíte. Je to hodnotné historické dílo a jako takové má smysl si ho přečíst.

Pokud k tomu budete přistupovat jako k odpočinkové četbě, nezklame vás.

Já se do Herkulovských úkolů pustil po šestici severských detektivek (Milenium 1-5 a Syn). Dost šílený rozdíl a musím přiznat, že šest Poirotů bych vážně nedal. Naštěstí jde jen o dvanáct krátkých povídek.

Pokračovat ve čtení „Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota“

Ne vždy jde vše podle plánu

Včera mě po několika dnech, kdy jsem se cítil nějak divně, definitivně sklátila nějaká viróza. Sotva dýchám, takže pár dní bez běhání. Achjo 🙁

Jo Nesbo – Syn

Po maratonu se sérií Milenium mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, že Lisbeth Salanderová z cely nevykoukne a že jde úplně o něco jiného. Chvíli trvá, než se člověk do děje ponoří, ale pak už to běží. Nic není tak, jak si v hlavě vyfantazírujete. Nakonec jsem byl ale rád, že ten poslední zvrat si autor odpustil, nechal děj doběhnout bez něj a syn zůstal synem svých rodičů.

Pokračovat ve čtení „Jo Nesbo – Syn“

Tak konečně už zase běhám

Nerad bych to nějak zakřikl, ale kolo už dává pokoj. Alespoň do té míry, abych mohl běhat. V předposledním únorovém týdnu jsem naběhal pouhých 11 kilometrů než jsem s běháním musel přestat úplně. Poslední únorový týden a první březnový týden jsem neběhal vůbec. Až na konci jsem se odvážil na pomalé a velmi velmi opatrné čtyři kilometry.

Když jsem zjistil, že už by to možná šlo, tak jsem sice pomalu, ale přece začal znovu běhat. V druhém březnovém týdnu jsem z radosti naběhal 41 kilometrů. Asi jsem to trochu přehnal a koleno se zase začalo ozývat a tak jsem ve třetím týdnu naběhal jen 14 kilometrů.

Pokračovat ve čtení „Tak konečně už zase běhám“

Milénium 4 a 5

Knihy Davida Lagercrantze mám rád, opravdu rád. A také v obou knihách „Dívka v pavoučí síti“ a „Muž, který hledal svůj stín“ odvedl skvělou práci. Chápu, že někdo k těmto knihám může přistupovat kriticky, protože jde o sérii inspirovanou dnes již slavnou trilogií Milénium. Je dost znát, že ty dvě knihy nenapsal autor původní trilogie Stieg Larsson. V posledním dílu trilogie, jak už bývá zvykem, se všechny vyprávěné příběhy uzavřely a Tak David Lagerctrantz musel rozehrát příběhy zcela nové. Ve čtyřce z prostředí počítačů a internetu, v pětce je hlavní hrdinka Lisbeth Salanderová ve vězení. Kdo si myslí, že to musí být nuda, mýlí se.

Pokračovat ve čtení „Milénium 4 a 5“