Tak, a to mám za to…

Ještě minulý pátek jsem si liboval, jak mi to pěkně šlape a běhá, a že zase s prstem v nose a s palcem v botách udělám svých 310 kilometrů.

Chtěl jsem vyběhnout v neděli, ale ne a ne se vysoukat s postele. Nakonec se mi to podařilo až o půl desáté. Na člověka, který stává o půl sedmé to je tedy dost divný. Ale ani po tom, co jsem se trochu rozhýbal a vlil do hlavy kýbl kafe, se nestalo vůbec nic. Žádný běžecký elán. Nakonec jsem to vzdal a odjel na chalupu, kde jsem potřeboval zničit plochu léta vystlanou několika vrstvami lina a koberců, která sloužila pro starý nafukovací bazén.

V pondělí bez nálady, ale jinak docela dobrý. Naplánoval jsem si, že v úterý hned ráno vyběhnu. Ale ouha, opakovala se neděle. Tedy ne s tou půl desátou, když je ten pracovní den, že jo, ale s tou nechutí se převlíct a vyběhnout. To už jsem se ale taky nějak necítil. Nakonec jsem to po obědě zapíchl a šel domů.

Středa, čtvrtek (tedy dnes) a ještě zítra jsem to definitivně zapíchl v posteli s nějakou virózou, či co to je.

Takže mých 310 březnových kilometrů je definitivně v pr…. No nic. Tři a půl dne odpočinku snad pomůžou a přes víkend (již dubnový) zkusím, jestli jsem to nezapomněl 🙂

Jasně se mi ale ukazuje, že když si běhám jen tak pro zábavu, tak plánování je k prdu. A víme přeci, kdy se bůh nejvíc nasměje – když člověk plánuje. Takže to trochu přeformuluji. O víkendu uvidím :-)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *