Tak, a to mám za to…

Ještě minulý pátek jsem si liboval, jak mi to pěkně šlape a běhá, a že zase s prstem v nose a s palcem v botách udělám svých 310 kilometrů.

Chtěl jsem vyběhnout v neděli, ale ne a ne se vysoukat s postele. Nakonec se mi to podařilo až o půl desáté. Na člověka, který stává o půl sedmé to je tedy dost divný. Ale ani po tom, co jsem se trochu rozhýbal a vlil do hlavy kýbl kafe, se nestalo vůbec nic. Žádný běžecký elán. Nakonec jsem to vzdal a odjel na chalupu, kde jsem potřeboval zničit plochu léta vystlanou několika vrstvami lina a koberců, která sloužila pro starý nafukovací bazén.

V pondělí bez nálady, ale jinak docela dobrý. Naplánoval jsem si, že v úterý hned ráno vyběhnu. Ale ouha, opakovala se neděle. Tedy ne s tou půl desátou, když je ten pracovní den, že jo, ale s tou nechutí se převlíct a vyběhnout. To už jsem se ale taky nějak necítil. Nakonec jsem to po obědě zapíchl a šel domů.

Pokračovat ve čtení „Tak, a to mám za to…“

Co tím ku**a sleduje?!

Tohohle krásného koníka jsem vyfotil dole u řeky na jedné ze svých procházek, kdy jsem se dostal na novou cyklostezku vedoucí podél řeky. Ale podle titulku je asi jasné, že řeč nebude o koních (i když jak se to vezme).

Sedím si tak po ránu klidně na záchodě a slyším, jak si sousedi krásně povídají (v paneláku je všechno náramně slyšet, zvláště pak na záchodě, to asi nemusím nějak zdůrazňovat). Nejsem nijak zvědavý a tak jsem, pokud to jen trochu šlo, neposlouchal.

Tedy až do chvíle, kdy jsem zaslechl jinak zdvořilého souseda říkat: “…jako ten blbec nad náma. Je mu padesát sedm, celej život nevytáh paty z baráku a najednou běhá! Jen co za tou jeho zabouchnou dveře tak se obleče a vyrazí. Co tím kur**a chce dokázat! Co tím sleduje!…”. V tomto okamžiku jsem spláchl.

Kdyby ho to náhodou opravdu zajímalo, o čemž pochybuji, tak se mě mohl zeptat. Já bych mu řekl, že jsem od mala dost hodně sportoval a že má pravdu a od dvaceti sedmi jsem opravdu nedělal nic (myšleno pohybově). Dotáhl jsem to až na bezmála sto kilo a na rudý a zpocený obličej. V tom má soused pravdu.

Pokračovat ve čtení „Co tím ku**a sleduje?!“

Kadence

Chci mluvit o kadenci kroků při běhu. Fotka s tím samozřejmě nesouvisí i když někdo při běhu možná dupe jak slon. Ale je fajn, když se před rodinnými domky uprostřed Jihlavy prochází slon. Říkám: “čau slone, můžu si tě vyfotit”? “Jasně brácho” s úsměvem odpovídá slon. Tak jsem zmáčkl spoušť.

Ale zpět k té kadenci. My běžící amatéři se od těch pravých běžců prý lišíme kadencí kroků. Zatímco my běháme s kadencí 160 až 170, tak opravdoví běžci 180, 190 i více. Někde jsem četl, že teprve od 183 je to pravé ořechové.

Koukl jsem do svých záznamů. No hrůza! Zjistil jsem, že se nenacpu ani do chlívečku “amatér”. Běhám s kadencí tak 153 až 163. Jó a v zimě, nebojím se to říct, ještě míň.

S blížícím se jarem kadence zase pomalu stoupala. Jednou jsem dokonce naměřil kadenci 166. No bombááá!

Jelikož jsem tvor zvídavý, tak jsem si řekl, že to zkusím. Přešteloval jsem na hodinkách alarmy, což spočívalo ve vypnutí pípání při krajních mezích tepovky, přidal obrazovku s kadencí a aktuálním tempem a vyběhl.

Pokračovat ve čtení „Kadence“

V čem sleduji své běhání

Když běháte nebo chodíte, časem vás přepadnou otázky, jako kolik jsem toho naběhal tento týden, měsíc a kolik ten minulý. A hele, kolik jsi toho už naběhal za tu dobu, co běháš?

Nechci tady uvádět seznam počítačových aplikací, protože jich stejně většinu neznám. Uvedu jen to, kam jsem se do dnešního dne dostal já.

Úvod

Úplně na začátku jsem jen chodil. Vzdálenost jsem si naměřil na Google mapách a výsledky zapisoval do tabulky. Je to fajn, ale časem člověk zjistí, že krokování v mapách není zase tak skvělá věc, zvláště, když začínáte chodit stále častěji a taky občas těsně před koncem trasování na něco ťuknete a všechno je v pr….

Kapitola první

Pak jsem od ženy dostal sporttester Timex s krokoměrem. Hned jsem ho šel zkalibrovat a následně otestovat. Hned se mi to zalíbilo. Byla to úplně jiná práce. Pár prvních procházek jsem si ještě zkontroloval pěkně postaru. Rozdíl v tom byl na 15 kilometrů tak sto metrů. A je dost pravděpodobné, že větší část tohoto rozdílu jsem způsobil spíš já při trasování v mapě.

Co měl tento sporttester k lepšímu, byl hrudní pás na měření tepové frekvence. Dřív jsem o tom moc nepřemýšlel, ale když už jsem ho měl, tak mi to nedalo a něco si o tom přečetl a šel jsem to pěkně v praxi prověřit. A stejně jako bůh jsem viděl, že je to dobré.

Jeden problém s takovýmto sporttesterem přeci jen je. Nevyřeší zaznamenávání aktivit a taky poskytuje další informace, které jsou hodné zaznamenání a tek se tabulka pěkně nafoukla a řádků přibývalo.

Co se telefonování týče, se mi vždycky líbily věci, co vypadají jako telefon a ne malá kuchyňská digitální váha. Tím pádem mě ta věc s Androidem postihla až když už jsem byl mezi známými za totálního exota. Když už jsem ho ale měl, tak jsem se poohlédl po nějaké apce, která by měřila, zaznamenávala a to včetně GPS.

Pokračovat ve čtení „V čem sleduji své běhání“

Naběháno 1000 km!

A je to tady! Ať už započítám onen ojedinělý běh z 29.12.2015, po kterém nenásledovalo vůbec nic, nebo to vezmu až od 10. července 2016, kdy jsem začal opravdu běhat, tak je to tady. Dnešním během jsem překonal hranici 1000 naběhaných kilometrů. Když jsem začal chodit, tak jsem byl zvědavý, za jak dlouho ujdu tisíc mil. Teď už to vím. Dvakrát do roka a ještě zbude prostor pro běhání.

Ale, že to vezme takový kalup a naběhám tisíc kilometrů za osm měsíců, tak to jsem vážně nečekal.

Takové výročí si zaslouží trochu té statistiky. Takže:

Pokračovat ve čtení „Naběháno 1000 km!“